Ve filmu Rána pod pás si připomeneme Martina Štěpánka

V mládí urostlý a statný muž s výrazným projevem, který se do Česka vrátil z emigrace v roce 1994, byl nejen hercem, ale zkusil si i práci v politice na postu ministra kultury. Nijak se ani netajil svou příslušností ke svobodným zednářům, spolku, který je často v románech spojovaný s tajemnem.

Svůj poslední rozhovor poskytl v červnu 2010, a to jen několik týdnů před tím, než se ve svém pražském bytě zastřelil (16. 9. 2010). V rozhovoru se rozpovídal o svém bouřliváckém životě, kdy si zvolil vlastní a trochu trnitou cestu. Protože diplomacie nebyla jeho silnou stránkou, musel si zvyknout, že za své názory, které říkal nahlas, bude muset nést následky.

Navzdory zděděnému talentu střídal jedno divadelní angažmá za druhým. Nikde o potížistu nestáli, a tak dostával jeden vyhazov za druhým. Sám o sobě tvrdil, že je dlouho klidný, ale potom „bouchnou kamna“. Do komunistické strany vstoupit nechtěl, a tak se raději rozhodl žít jinde i za cenu toho, že se třeba bude muset živit jinak. Jako herec nakonec působil ve Vídni, později i jako moderátor Svobodné Evropy v Mnichově.

Když se pár let po revoluci vrátil, hodně mu vadilo, že lidé s komunistickou minulostí se tvářili, jako by se jich to netýkalo. Najednou na všechno zapomněli. Také si posteskl, že „český sedlák“ je přesvědčený, že umí všechno nejlépe, a jen velice obtížně se nechá přesvědčit k tomu, že by věci šly dělat jinak, jak už je to jinde vyzkoušené. Díky emigraci si také uvědomil, že nejsme soudržný národ a chybí nám dostatečná míra vlastenectví.

V televizním filmu Rána pod pás (1981) si zahrál s Vladimírem Rážem a Evou Jakoubkovou.

Diváci si ho budou pamatovat spíše v menších vedlejších rolích. Zahrál si třeba kajakáře v kriminálce Alibi na vodě, nápadníka v komedii Ženu ani květinou neuhodíš nebo gangstera v komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

I po roce 1989 se ještě občas objevil před kamerou. Vytvořil královského velvyslance v pohádce Královský slib nebo Markvarta z Vartenberka v historické detektivce Jménem krále. Jako novinář pracoval do roku 2002 v Rádiu Svobodná Evropa a v Českém rozhlase. Rád také fotografoval a maloval.

Ještě krátce před svou smrtí uvedl, že život je o lásce, o víře a o naději.