Národní filmové poklady potěší pamětníky. Čtyři listopadové čtvrtky nabídnou humor, který nestárne

Čtvrteční večery bez čekání na další díl

Televizní program dnes často zaplňují seriály, kriminální případy a nekonečné příběhy, u nichž člověk někdy ani neví, kolik pokračování ho ještě čeká. Kdo si ale chce večer odpočinout u jednoho uzavřeného příběhu, může v listopadu sáhnout po osvědčené české klasice.

První listopadový čtvrtek, 5. listopadu, přijde na řadu film Čtyři vraždy stačí, drahoušku. O týden později, 12. listopadu, se objeví falešný vrchní Dalibor Vrána v komedii Vrchní, prchni!. Dne 19. listopadu čeká diváky návrat do poválečné školní třídy v Obecné škole a listopadovou čtveřici uzavře 26. listopadu vojenská komedie Copak je to za vojáka….

Každý z těchto snímků má úplně jinou atmosféru. Jeden si pohrává s komiksovou nadsázkou, další staví na důvtipném podvodu, třetí vyvolává vzpomínky na školní léta a poslední připomíná dobu, kdy byla vojna pro mladé muže téměř nevyhnutelnou životní zkušeností.

Čtyři vraždy stačí, drahoušku: Když se český film promění v komiks

5. listopadu se diváci ocitnou ve světě, kde se mrtvoly objevují snad za každými dveřmi a obyčejný učitel se nechtěně zaplete do války gangsterských skupin. Lubomír Lipský jako nesmělý George Camel se stane podezřelým z vražd, o kterých nemá ani ponětí. Do jeho života vstoupí také půvabná Sabrina v podání Jiřiny Bohdalové a kolem něj se roztočí bláznivý kolotoč omylů, přestřelek a absurdních situací.

Komedie Oldřicha Lipského z roku 1970 je dodnes výjimečná především svým výtvarným pojetím. Scenárista Miloš Macourek a režisér Lipský totiž nevytvořili jen běžnou parodii na americké gangsterské filmy. Celý příběh se odehrává ve smyšlené zemi Bonzánie a hraný děj se prolíná s komiksovými obrázky. O ty se postaral legendární kreslíř Kája Saudek, jehož rukopis dal filmu nezaměnitelnou podobu.

Právě spojení hraného filmu a komiksu bylo na svou dobu mimořádně odvážné. Divák se ocitá v prostředí, kde se pravidla běžného světa neustále porušují a kde se může stát prakticky cokoli. Nechybí ani slavné hlášky, které dávno zlidověly. Kdo by neznal například výkřik „My všichni jsme Gogo“ nebo tajemné heslo „ručník končí“? Ve filmu se objevily také Iva Janžurová, Marie Rosůlková a František Filipovský. Je to ideální volba pro večer, kdy se chce nechat unášet dokonale načasovaným filmovým bláznovstvím.

Vrchní, prchni!: Podvod, který by dnes dlouho nevydržel

O týden později, 12. listopadu, přijde na řadu jedna z nejznámějších českých komedií. Josef Abrhám v ní hraje knihkupce Dalibora Vránu, který se ocitne v poněkud neobvyklé finanční situaci. Když si ho v restauraci někdo splete s číšníkem a zaplatí mu útratu, napadne ho, že by se z podobného omylu dala udělat docela výnosná živnost. Stačí tmavý oblek, sebejisté vystupování a schopnost rychle zmizet dřív, než si někdo všimne, že skutečný vrchní vůbec nepřišel.

Scénář Zdeňka Svěráka a režie Ladislava Smoljaka daly vzniknout komedii, jejíž humor vyrůstá z obyčejných situací, drobných lží a stále komplikovanějších výmluv. Dalibor Vrána si totiž brzy uvědomí, že jeden úspěšný podvod vyvolá potřebu dalšího. A čím více restaurací navštíví, tím obtížnější je udržet si svou falešnou identitu.

Zajímavostí je, že se natáčelo na skutečných místech v Praze i mimo ni. Diváci mohou poznat například restauraci U Dvou koček na Uhelném trhu. Velkolepé finále se pak odehrává v Karlových Varech. Honička na kolonádě, do níž se zapojí početná skupina číšníků, připomíná němou grotesku a patří k nejpamátnějším scénám celého filmu.

Obecná škola: Vzpomínka na dobu, kdy učitel budil respekt

Třetí listopadový čtvrtek, 19. listopadu, se atmosféra promění. Obecná škola Jana Svěráka diváky přenese do poválečných let, kdy se malý Eda a jeho kamarád Tonda snaží přežít školní docházku v chlapecké třídě, která dokáže přivést k zoufalství nejednu učitelku. Pak se ale objeví nový pedagog Igor Hnízdo. Přísný, sebevědomý a obklopený pověstí válečného hrdiny. Jeho metody jsou poněkud svérázné, ale na kluky rozhodně platí.

Film z roku 1991 natočil teprve šestadvacetiletý Jan Svěrák podle scénáře svého otce Zdeňka. Ten do příběhu vložil řadu vlastních dětských vzpomínek. Nejde tedy o přesnou autobiografii, ale mnohé situace mají reálný základ. Skutečný Igor Hnízdo se například jmenoval Václav Mejstřík. A v roli Edova otce se objevil sám Zdeněk Svěrák.

Zajímavý byl také výběr představitele malého Edy. Václav Jakoubek prošel konkurzem, do kterého se přihlásilo více než 1200 dětí. Pro Jana Třísku zase film znamenal významný návrat k české kinematografii. Po emigraci do Spojených států se totiž na českém filmovém plátně neobjevil dlouhých třináct let. Jeho Igor Hnízdo se stal jednou z nejvýraznějších postav snímku a dodnes vyvolává směs obdivu, pobavení i rozpaků.

Copak je to za vojáka: Frajer, kterého čeká pořádná lekce

Listopadovou přehlídku uzavře 26. listopadu vojenská komedie Petra Tučka z roku 1987. Hlavní roli svobodníka Milana Kouby svěřil režisér Jiřímu Langmajerovi, pro kterého šlo o jednu z prvních výraznějších filmových příležitostí. Kouba je pohledný, sebevědomý průzkumník, který si rád užívá života a pozornosti žen. Jenže jeho lehkomyslnost se příliš nezamlouvá svědomitému veliteli Tůmovi, kterého hraje Karel Roden.

Film vznikal v době, kdy měla vojenská služba v životě mladých mužů pevné místo. Komedie proto vedle odlehčeného příběhu plnila i dobovou úlohu: měla zlepšit veřejné mínění o povinné vojně. Dnes už se na ni ale můžeme dívat především jako na zábavný návrat do světa kasáren, vojenských cvičení a tehdejších společenských pravidel.

Čtyři různé světy, jeden důvod zůstat u obrazovky

Listopadová nabídka Primy MAX připomíná, že česká filmová komedie má mnoho podob. Od komiksové nadsázky přes rafinovaný podvod až po nostalgické vzpomínky na školní léta a vojenskou službu. Každý ze čtyř snímků vznikl v jiné době a odráží trochu jiný svět, přesto mají společné jedno: jejich humor stojí na dobře napsaných postavách a situacích, které jsou srozumitelné i dnešním divákům.