Marie Rosůlková byla milovnicí divadla, klobouků a humoru. Herectví obětovala seriózní práci i manželství

Kolegové v divadle jí říkali Mery nebo Mařenka. Její cesta k hraní nebyla přímá. Pocházela z rodiny ševce a na vzdělání bylo jen pro staršího bratra. Mařenka se v rodné Plzni spokojila s dvouletou obchodní akademií, a protože byla pečlivá, s čísly to uměla a dobře vypadala, neměla problém si sehnat místo v bance. Každou volnou chvíli však trávila u ochotníků a z vydělaných peněz si platila hodiny herectví.

Volání herecké múzy pro ni bylo silné a jednoho dne se vzdala jistoty, kterou jí banka poskytovala a po hlavě skočila v 19 letech na divadelní prkna. A hrála do 91 let.

Už od prvních rolí bylo všem jasné, že získali talentovanou posilu. Když se Mařenka v Plzni otrkala, přešla do Budějovic, ale bylo jasné, že nakonec si jí všimnou i v Praze. A tak nakonec nastoupila rovnou u Vlasty Buriana. S maminkou a bratrem se nastěhovali do domku pod Vyšehradem, kde žila až do smrti v roce 1993. Z okna měla krásný výhled a ve stáří si dělala legraci, že může dosvědčit, že Horymír skákal s Šemíkem z vyšehradské skály, protože ho viděla.

Mařenka stárla s grácií. Narozeniny slavila naposled v 39 letech a potom ji věk přestal zajímat. Vždy byla pečlivě upravená a potrpěla si na klobouky a na rukavičky. Na tehdejší dobu nosila velice odvážné vysoké podpatky a přátelé si z ní dělali legraci, že kvůli tomu chodí stále pozdě.

Herečka byla veselá a přátelská, ale nebyla stvořená pro manželství a rodinu. Vdala se v 21 letech v Plzni za hereckého kolegu Jarmila Škrdlanta. Jenže byla brzy velmi úspěšná a manžel na její kariéru žárlil. Do Prahy už mohla odejít dříve, ale on jí to zakázal a požadoval, aby mu divadlo nabídlo také angažmá. Jenže to neklaplo. Když přišla další nabídka, dostala na vybranou mezi manželem a divadlem. Vybrala si divadlo.

Své volby nikdy nelitovala. Velkou lásku potkala jen jednou a byl to ženatý muž, který odešel během 2. světové války do Anglie a už se nevrátil.

Jediný muž, který v jejím životě zaujal po jejím boku trvalé místo, byl její bratr, který se stal knězem. Vzájemně se podporovali a pomáhali si. Bratr zemřel tři roky před ní a hodně ji to zasáhlo. Už to nebyla ta veselá osůbka, kterou si všichni pamatovali.

Mařenka si nejednou posteskla, že moc vysněných rolí nedostala. Jedním ze splněných snů byla babička ze seriálu Taková normální rodinka, kde ani neměla jméno a všichni jí říkali babi nebo babičko. Babi psala detektivní romány a na své rodině si zkoušela techniky k vraždění.

Se stejným temperamentem si užila roli nadšené turistky Whiteové v komedii Zítra vstanu a opařím se čajem. Komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku si už dnes nikdo bez svérázné bytné Harringtonové neumí představit.