František Filipovský: Vzpomínka na herce nevděčných rolí, komika a mimořádně nadaného dabéra
V rodné východočeské Přelouči se každým rokem pořádá na počest herce soutěž o „Cenu Františka Filipovského“ za nejlepší dabing.
Divadlo, film, televize
František Filipovský si prožil opravdu pestrou kariéru, o které se dnešním hercům může jen zdát. Zahrál si v Osvobozeném divadle s dvojicí Voskovec – Werich (1934-1937), nezapomenutelný je určitě i jako student v komediích „Škola základ života“ (1938) a „Cesta do hlubin študákovy duše“ (1939).
V roce 1945 byl přijat do Národního divadla a setrval v něm až do roku 1992. Každý rok si tohoto skvělého herce můžeme připomenout jako astrologa v historické veselohře „Císařův pekař“ a „Pekařův císař“ (1951) a ve dvou dílech zpracovaného Haškova románu „Dobrý voják Švejk“ (1956) a „Poslušně hlásím“ (1957). Herec už v mladém věku hrál tatíky a dědky, a i dnes nás baví v komediích „Pane, vy jste vdova (1970), „Jak utopit doktora Mráčka“ (1974) nebo „Což takhle dát si špenát“. Mezi poslední filmové role patří svérázný pan Valerián v Kleinových „básnících“.
Mistrovský dabing
Nikdy nebude zapomenutý jeho skvělý dabing francouzského komika Louise de Funèse. Svůj hlas propůjčil také lékárníkovi v „Angelice“ nebo Sam Hawkinsovi v „Old Shatterhandovi“. Baba Jaga v ruské pohádce „Mrazík“ by bez skvělého dabingu už dávno upadla v zapomnění.
František Filipovský byl dle slov svých kolegů a přátel velice oblíbený, milý, inteligentní a vzdělaný. Jeho herecké role byly ale jiné. Hrál většinou lidi s pokřiveným charakterem, křiklouny, šplhouny, podvodníky, pokrytce a nepříjemné choleriky.
Mazánek i „tajnej“
Divadlo, film i televize mu svěřovali ztvárnění postav, kterým se mnohdy diváci pohrdavě vysmívali. Ale i takové bytosti v životě potkáváme a František je uměl zahrát velice přesvědčivě.
Hektická doba přišla pro herce už v třicátých letech, kdy točil i 10 filmů ročně a k tomu musel stíhat ještě divadlo a další aktivity. Jeden čas měl na zájezdní představení i dvojníka, aby vše stihnul. Ale po čase o sobě slýchal, že neplatí útraty a rád se nechá hostit, nebo že nezdraví přátele, tak se s dvojníkem rozloučil.
František Filipovský zemřel 26. 10. 1993. Téměř do konce života byl aktivní a rozdával smích.