Mysleli si, že je všechno ztracené. Pak se Zdeněk Pohlreich vrátil a čekalo ho překvapení

Šéf se vrací na místo činu

Když Zdeněk Pohlreich přijel do restaurace Bašta v Bílině poprvé, rozhodně to nebyla návštěva, při které by se rozdávaly pochvaly na všechny strany. Podnik měl velké problémy a mezi lidmi navíc panovalo napětí. Šéf si proto po čase přijel ověřit, jestli jeho rady měly nějaký smysl a hlavně zda se mezi lidmi podařilo najít společnou řeč.

Tentokrát už nechtěl jen poslouchat sliby. Potřeboval ochutnat, co se v kuchyni skutečně změnilo. Jenže hned na začátku narazil na poměrně jednoduchý problém. Minutkové menu nebylo k dispozici, a tak mu příliš možností nezbývalo. Stálé menu totiž nenabízelo zrovna široký výběr.

O to zajímavější bude, co si nakonec objedná a jak dopadne samotná kontrola. V podobných chvílích může rozhodnout jediný talíř.

Salát lepší, maso ale šéf pochválí

Při ochutnávce nebude Pohlreich zbytečně přísný, ale ani nebude rozdávat body jen proto, že se mu někdo snažil vyhovět. U salátu upozorní, že by mohl být výrazněji dochucený dresingem. Maso mu však udělá radost, protože se krásně rozpadá, a pochvalu si vyslouží také dobře dochucené brambory.

Ne že by se na tom nedalo pracovat, ale je to solidní,

zhodnotí výsledek šéf.

Pak přijde na řadu tortilla. Zdeněk přizná, že právě takové jídlo ho láká, protože tortilla se podle něj do českých kuchyní doslova vřítila a její obliba už dávno není žádnou módní záležitostí. Jenže tentokrát nejde pouze o samotná jídla. Šéf si všímá také práce, která je za nimi. A tady přichází nečekaně pozitivní hodnocení.

Pohlreich ocení, že je na testovacích pokrmech opravdu vidět kuchařská práce.

Tohle je jak od mámy,

prohlásí dokonce. A pokračuje ve svém typickém stylu, když podotkne, že zatímco spousta podniků se dnes ohání tím, že jejich jídla jsou poctivá, tady to podle něj není potřeba nijak vysvětlovat. „Takový krásný čurbes na talíři.“

Pak přišlo něco, co v Baště nečekal

V tuto chvíli se ukáže, jestli má restaurace za sebou skutečný posun, nebo šlo jen o jednorázové zlepšení kvůli návštěvě televizního štábu. Zdeněk Pohlreich nakonec restauraci Bašta a jejího hlavního kuchaře Romana Schwarze odmění dvěma hvězdičkami. Nevyměkl trochu?

A nebude to pouze symbolické gesto. Šéf vysvětlí, že v kuchyni vidí dvě hvězdy, a tím okamžitě vznikne debata, komu vlastně ocenění patří. Romanovi, nebo snad někomu dalšímu z týmu? Emoce na sebe nenechají dlouho čekat a v Baště dojde i na slzy radosti. Pohlreich tentokrát nepřijíždí rozdávat rány, ale uznat práci, která podle něj má smysl.

Jídlo bylo senzacionel. Tohle je kuchyně, která bude platit vždycky,

 dodá.

Jeho slova tak znamenají mnohem víc než samotné dvě hvězdičky. Restaurace, která ještě nedávno působila jako podnik balancující na hraně, najednou dostává od šéfa potvrzení, že základ může fungovat.

Co se v Baště změnilo po natáčení?

Od natáčení už sice uplynula řada měsíců, ale hlavní kuchař Roman Schwarz na některé Pohlreichovy rady nezapomněl. Přiznává, že detaily z celého natáčení už postupně vybledly, některé věci si však tým skutečně vzal k srdci. Především se snaží držet jednoduchého přístupu ke kuchyni a hospodaření. Roman uvádí, že díky šéfovým radám dokážou z jedné suroviny připravit jeden až tři různé pokrmy. A právě to podle něj výrazně šetří čas i peníze.

Což šetří čas i peníze a všem restauratérům bych to doporučoval,

říká Roman.

Zní to jednoduše, ale právě podobné změny mohou v běžném provozu znamenat značný rozdíl. Restaurace totiž nemusí nakupovat desítky surovin jen proto, aby z nich připravila několik jednotlivých jídel. Když dokáže jednu surovinu využít napříč nabídkou, méně se plýtvá a kuchyně může fungovat efektivněji.

Litoval by dnes Roman, že do pořadu šel? Po tom všem se přímo nabízí otázka, jestli by Roman do Ano, šéfe! šel znovu. A odpověď je překvapivě jednoznačná.

Asi jo,

přiznává.

Přestože natáčení přineslo tlak, kritiku i situace, při kterých nebylo do smíchu, zpětně ho Roman hodnotí jako přínosné. Podle něj totiž restauratér snadno podlehne provozní rutině. Každý den řeší stejné věci, pohybuje se ve stejném prostředí a po čase přestane některé problémy vůbec vidět. Právě Pohlreichův příchod podle něj pomohl tenhle začarovaný kruh přerušit.

Otevřelo nám to oči, což nejde, když se denně točíte v kruhu. Za mě to bylo dobré rozhodnutí,

říká. Právě v tom je celý smysl podobných návštěv. Nejde jen o televizní kritiku, ostré hlášky nebo jednu hvězdičku navíc. Pokud si restaurace z návštěvy odnese něco, co skutečně používá i dlouho po skončení natáčení, může mít televizní zásah úplně jiný význam. Bašta v Bílině si nakonec odnesla dvě hvězdičky a především uznání za kuchyni, která podle Zdeňka Pohlreicha stojí na poctivé práci. A Roman Schwarz dnes přiznává, že právě rady, které během natáčení bolely nejvíc, nakonec patří k těm, které se snaží držet dodnes.