Iva Klímová a Robert Dušek, další adepti na nevěru v Ulici

Empatická Iva se někdy angažuje až moc

Iva Klímová se čím dál více podobá Aničce Liškové. V jakém smyslu? Má potřebu se o každého starat a do všeho se vměšovat. Vzpomeňme například, jak si domů vzala Kaštana poté, co do něj nechtěně najela autem. Když byl propuštěn z nemocnice, neměl o něj kdo pečovat. Jeho dcera zájem neprojevila, a tak to spasitelka Iva musela vzít na sebe. Zde však její přirozená obětavost neskončila. Postupně se také nechala zatáhnout do Žofčiných sporů s nekompromisní matkou, jíž mimochodem pomáhala masírovat stresem zatuhlý krk, takže se i s ní svým způsobem sblížila.

Najednou více viděla do narušených rodinných vztahů u Duškových, do příšerných manželských hádek, které vyústily v rozvod. Uvědomila si, jak vážný vliv to bude mít právě na Žofku, jak hluboce ji konflikty mezi rodiči zasáhnou. Samozřejmě pocítila neovladatelné nutkání jí nějak pomoci.

Roberta a Ivu spojuje starost o Žofčino dobro

Při jedné obzvlášť nepříjemné scéně přímo na ulici se Iva setkala se Žofčiným tátou. Robert Dušek se jí jevil jako starostlivý a rozumný rodič. Navíc se jí dalšího dne přišel za tu trapnou situaci omluvit – dokonce s kyticí! Ne snad proto, že by se tolik styděl za hádku s manželkou. Především chtěl Ivě poděkovat, že jeho dceři tolikrát poskytla azyl a slova útěchy. Zdá se, že na něj laskavá Iva udělala skvělý dojem. Aby také ne! Je to jistě příjemná změna oproti ustavičným bojům s hysterickou fúrií Duškovou.

Robertovi vlastně nejde o nic jiného, než aby měl konečně trochu klidu. Manželčin ustavičný nátlak, stížnosti a neskromná očekávání byly tím, co ho přimělo od rodiny odejít, ale neznamená to, že by neměl rád svou dceru. Na rozdíl od Bohunky není tak přísný a zásadový, nežádá po Žofce zázraky. Doufal, že předběžné opatření a jasná pravidla pomohou nastolit pořádek, ale nezdá se, že by Dušková chtěla k problémům přistupovat rozumně. Jediné, co dokáže, je vinit ze všeho Roberta.

Není divu, že pan Dušek hledá pochopení u Ivy Klímové, jediné dospělé osoby, která je nestranná, ale má přehled o tom, co se u nich děje. Navíc je tolerantní, vstřícná a vždy ochotná nabídnout svůj pohled na věc. Po Bohunčině dalším hysterickém výstupu, k němuž dojde přímo u Klímových, bude Robert potřebovat utěšit. Iva mu dopřeje panáka a nechá ho, aby si vylil utrápené srdce. Moc hezky si popovídají, dokonce i o Anežce. Když Vítek dorazí domů, bude se hodně divit, co toho cizího pána tolik sebralo, že si musel dát na posilněnou jejich rum. Doufejme jen, že vzájemné sympatie a snaha pomoci se nezvrtnou v něco zásadnějšího, co by vzbudilo žárlivost a hrozilo rozvrátit další rodinu v Ulici.