Miliony Čechů ho znají z obrazovky. Doma ale hraje úplně jinou životní roli

Z nenápadné soutěže se stal český televizní fenomén

Když se 2. ledna 1997 objevil na obrazovkách první díl AZ-kvízu, jen málokdo mohl tušit, že se z něj stane pořad, který přežije skoro třicet let. Ještě předtím přitom existovala soutěž Ypsilon určená středoškolákům. Právě z ní se postupně zrodil formát pro dospělé a s ním také jeden z nejznámějších televizních moderátorů.

Aleš Zbořil u soutěže je od samotného začátku a střídá se u moderátorského pultíku s Evou Machourkovou. Dnes už je téměř neuvěřitelné, že pořad, který kdysi mnozí pokládali spíš za skromnou televizní výplň, má pořád takovou sílu. Český rozhlas letos přinesl zajímavý údaj: při zhruba 160 vyráběných dílech ročně se vystřídá kolem 300 až 350 soutěžících a zájem je tak velký, že vznikla dokonce fronta na šest let dopředu.

Za úspěchem přitom nestojí žádná bombastická výprava ani pohádkové finanční odměny. Síla soutěže spočívá v jednoduchém nápadu, ve kterém se spojily vědomosti, taktika a trochu náhody. Legendární trojúhelník přitom podle vyprávění o vzniku soutěže nevznikl v žádné technologické laboratoři. Tehdejší dramaturg Jiří Stejskal a režisér Evžen Sokolovský si ho měli během pracovní schůzky kreslit na papír podobně jako piškvorky.

Možná právě jednoduchost pomohla AZ-kvízu přežít. Zbořil sám připouští, že pořad během let několikrát balancoval na hraně konce. Skromná produkce se ale ukázala být výhodou. Zatímco dražší projekty mizely z programu, brněnský kvíz pokračoval dál.

Otázky dostává moderátor stejně jako diváci

Na jedné věci se za roky téměř nic nezměnilo. Zbořil není člověk, který by si předem nastudoval všechny otázky a čekal, až je během natáčení přečte. Podle dostupných rozhovorů je často vidí poprvé až ve chvíli, kdy se mu objeví na monitoru. A někdy tak musí bez přípravy vyslovit jména zahraničních panovníků, vědecké termíny nebo jiné jazykové lahůdky.

Otázky přitom stále připravuje specializovaný tým autorů. Podle aktuálního materiálu žádná umělá inteligence do jejich tvorby nezasahuje. Zbořil si kdysi několik otázek zkusil napsat sám, ale rychle pochopil, že vůbec nejde o jednoduchou práci. Každá formulace musí být přesná, otázky se nesmějí opakovat a současně musí zapadat do celého herního systému.

Za třicet let se navíc změnil i způsob, jakým lidé soutěž vnímají. Z někdejšího pořadu, který mohl působit poněkud stařecky, se stal fenomén, který se dostal i mezi mladší diváky. Krátké výstřižky ze soutěže kolují po sociálních sítích a AZ-kvíz se vydává také za lidmi prostřednictvím různých živých akcí. Zbořil tak při setkávání s fanoušky zjišťuje, že jeho publikum zdaleka netvoří jen senioři.

Kdysi chtěl být také hercem

Možná trochu překvapí, že televizní moderátor původně nezamířil rovnou k vědomostním soutěžím. Zbořil vystudoval JAMU a jeho původní profesní cesta vedla k herectví. Po revoluci však byla situace v divadlech komplikovaná, a tak odjel na půl roku na soukromou hereckou školu do Paříže. Po návratu začal pracovat jako moderátor v tehdejším Rádiu Brno a právě hlas, práce s publikem a pohotovost ho nakonec přivedly k televizním soutěžím.

Před AZ-kvízem si navíc vyzkoušel i živější formát. V letech 1992 a 1993 moderoval experimentální telefonickou soutěž Telekvíz, ve které diváci volali přímo do vysílání. Tehdejší technika ale nebyla na takový nápor úplně připravená a telefonní síť se občas pod náporem volajících zhroutila.

Moderování tak pro něj nebylo žádnou náhodnou odbočkou. Postupně se stalo hlavní profesí. Kromě AZ-kvízu se věnuje dabingu, režii českého znění, komentování dokumentů a také práci s komunikací a prezentací. Podle staršího rozhovoru má za sebou více než 500 dabingových rolí.

Z televizní stálice se stal muž mnoha profesí

Zbořilův pracovní život je tak mnohem pestřejší, než by se podle jeho nejznámější role mohlo zdát. V českém dabingu propůjčil hlas celé řadě zahraničních postav a věnuje se také lektorské činnosti. Učí lidi, jak lépe mluvit, prezentovat své myšlenky a reagovat na otázky, což je zkušenost, kterou si během desetiletí před kamerou nepochybně osvojil.

Sám přitom nikdy nebyl typem člověka, který by toužil po kancelářském zaměstnání. Vyhovuje mu práce na volné noze a proměnlivý režim. Jeho manželka Romana, vystudovaná psycholožka, o něm v rozhovoru dokonce řekla, že si ho v klasické kanceláři vůbec neumí představit.

A pak je tu ještě jedna část jeho života, o které se před televizními kamerami samozřejmě nemluví.

Jeho největší zkouška se odehrávala doma

Zbořilův soukromý život je dlouhodobě spojený s manželkou Romanou. Znají se už od mládí a manželé jsou od roku 1994. Společně mají dvě děti. Jejich vztah přitom prošel i obdobím, které bylo podstatně náročnější než všechny moderátorské výzvy.

V posledních letech se totiž Aleš staral o svého nemocného otce. Podle rozhovoru, který jeho příběh připomněl, trpěl jeho tatínek těžkou stařeckou demencí a přestával si pamatovat události, které se odehrály před lety. Jednou z nejbolestnějších věcí bylo, že si nepamatoval ani smrt své manželky. Když pak narazil na úmrtní oznámení, mohl její odchod prožívat znovu, jako by se stal právě v tu chvíli.

Zbořil se proto s rodinou rozhodl pro postup, který může působit velmi zvláštně, ale v takové situaci pro něj představoval cestu, jak otci ulevit. Když se tatínek opakovaně ptal na svou ženu, Aleš mu neříkal, že zemřela. Tvrdil mu, že je v nemocnici. Cílem nebylo někoho oklamat pro vlastní pohodlí, ale zabránit tomu, aby nemocný člověk znovu a znovu prožíval stejný okamžik bolesti.

Taková péče samozřejmě zasáhla do života celé rodiny. Člověk musí být připravený opakovat jednu a tutéž informaci třeba několikrát během krátké doby a současně přijmout skutečnost, že se stav blízkého nebude zlepšovat. Zbořil tuto zkušenost popsal jako velmi náročnou a připodobnil ji ke starosti o malé děti, ovšem s vědomím, že tentokrát cesta nevede k osamostatnění, ale opačným směrem.

Velkou oporou je mu v tom jeho žena Romana. Jejich společný život už dávno není pouze o práci, dětech a běžných starostech. Dvojice vedle sebe stojí desítky let a právě v těžkých situacích se ukazuje, zda je vztah opravdu pevný.

AZ-kvíz dnes vstupuje do třetí dekády existence a Zbořil stále zůstává jednou z jeho tváří. Je pozoruhodné, že muž, kterého si veřejnost spojila především s jednou soutěží na televizní obrazovce, má mnohem širší profesní život. Byl hercem, moderátorem, dabérem, režisérem českého znění, lektorem a komentátorem. V soukromí pak zvládl náročnou péči o otce a to o něm vypovídá mnohem víc než televizní úspěch.