Přijeli si pro dědictví, ale místo peněz je čeká pořádný chaos. Nová česká komedie ukáže, co dokáže jedna vila s dávnými známými

Jedna vila a lidé, kteří mají velká očekávání

Některá setkání po letech mohou být příjemná. Člověk zavzpomíná, zjistí, co se se starými známými stalo, a po několika hodinách zase každý odjede svou cestou. Jenže co když všechny tyto lidi zavolá do jednoho domu člověk, kterého roky neviděli, a navíc kvůli jeho majetku?

Přesně na této situaci staví nová česká komedie Něco jako rodina, kterou napsala a natočila režisérka Zuzana Marianková. Ta už má za sebou divácky úspěšné filmy Známí neznámí a Jedeme na teambuilding a tentokrát dala dohromady hereckou sestavu, která slibuje pořádně výbušnou kombinaci. Ve filmu se objeví Tereza Ramba, Jakub Prachař, Petr Štěpánek, Elizaveta Maximová, Petr Lněnička, Zuzana Mauréry, Stanislav Majer nebo Tomáš Maštalír. 

Viktor Hoffman, bohatý muž, jehož vila se stane hlavním dějištěm příběhu, má s hosty společnou minulost. Jenže do domu nepřicházejí s čistým štítem. Každý si něco nese, každý má vlastní tajemství a někteří mají důvod obávat se, co se během společného víkendu může provalit. Stačí několik skleniček, pár nepříjemných otázek a lidé začnou zjišťovat, že některé věci se možná měly nechat dávno pohřbené.

Tereza Ramba dostala postavu, která má k princezně daleko

Tereza Ramba se přitom v poslední době objevuje v nejrůznějších žánrech a ani tentokrát si nevybrala úplně poklidnou postavu. Sama při natáčení přiznala, že ji bavilo zahrát si ženu, která je hodně na hraně emocí a dokáže být hysterická. Pro herečku, která sama sebe podobně charakterizovat nechce, šlo o zajímavé vystoupení z komfortní zóny.

Natáčení jí navíc zkomplikovalo počasí. Film se totiž netočil během pohodlného letního období, ale v lednu. Herci tak zažili déšť, mráz, sníh i klouzající auta. Ramba přitom bydlela v Jihlavě a na zámek v Lukách nad Jihlavou denně dojížděla. Přiznala, že se na Vysočině těšila ze zasněženého okolí, ale na lyžování nakonec nezbyl čas. 

Ani ostatní herci se přitom nenechali zahanbit. Právě práce s početným ansámblem je pro podobný typ komedie zásadní. Každý musí mít svou charakteristiku, vlastní vztahy k ostatním a především důvod, proč se právě na tomto místě ocitl. A čím déle jsou všichni pohromadě, tím méně pravděpodobné je, že dokážou své staré problémy dál skrývat.

Místo odpočinku přichází podezření

Hosté si původně představují víkend úplně jinak. Přijíždějí do vily bohatého Viktora Hoffmana, kterého roky neviděli, a očekávají především loučení a následné dědictví. Jenže místo jednoduchého předání majetku se všechno začne komplikovat.

Viktor se skrývá ve svém pokoji a jeho zdravotní stav je nejistý. Není jasné, co přesně se děje, a napětí mezi hosty houstne. Každý začíná pozorněji sledovat ostatní a také přemýšlet, co by pro něj Viktorova smrt znamenala. Tohle už není obyčejná návštěva starých známých. Je to uzavřená společnost, ve které není kam utéct a kde každý dobře ví, že před druhými nemůže své tajemství ukrývat donekonečna.

Právě zámek, který měl být bezpečným místem, začne postupně připomínat past.

Všichni čekali peníze. Jenže závěť říká něco úplně jiného

A potom přichází chvíle, která mění pravidla celé hry. Ukáže se, že veškerý majetek má zdědit tajemný Viktorův asistent Bok. A lidé, kteří přijeli s vidinou dědictví, najednou nemají důvod věřit, že je všechno tak, jak jim bylo prezentováno. Podezření, že se závětí není něco v pořádku, proto na sebe nenechá dlouho čekat. 

Právě tady se z rodinné komedie začíná stávat téměř detektivní hra. Hosté se rozhodnou zjistit pravdu a pochopitelně mají každý svůj vlastní důvod, proč jim na výsledku záleží. Čím více se snaží přijít celé věci na kloub, tím více se odhalují jejich vlastní vztahy a staré konflikty. Vila se tak mění v místo, kde už nejde jen o peníze. Do hry vstupuje žárlivost, minulost, vina, odpuštění a také otázka, komu lze vůbec věřit.

Kdo vlastně přišel kvůli penězům?

Postavy jsou schválně poskládané tak, aby mezi nimi nebyla žádná úplná idyla. Je tu spisovatel v tvůrčí krizi, jeho unavená manželka, bývalá milenka, ambiciózní realitní makléř i teatrální kadeřník, který si s sebou přivede dokonce čivavu. Právě tento mix má být zdrojem řady situací, které by v normálním životě asi málokdo považoval za dobrou kombinaci. 

A protože všichni přišli do jednoho domu s různými očekáváními, stačí jediná drobnost a původní společenské chování začne mizet. Někdo se snaží získat informace, jiný se chce dozvědět pravdu a další možná sleduje úplně jiný cíl.

Natáčení na zámku nebylo žádnou idylkou

Hlavní dějiště filmu filmaři našli na barokním zámku Luka nad Jihlavou, který není běžně přístupný veřejnosti. V lednu zde vznikala většina filmu a štáb využíval nejen interiéry, ale také rozsáhlý park v anglickém stylu. Několik dalších scén vzniklo v Rokycanech a Berouně. Samotná lokalita přitom filmu poskytla přesně to, co potřeboval. Na jedné straně luxusní prostředí, na druhé uzavřený prostor, ze kterého není jednoduché uniknout. Historická stavba navíc vytváří úplně jinou atmosféru než běžný moderní dům.

Černý humor místo obyčejné rodinné idylky

Tvůrci film popisují jako bláznivou, místy černou komedii plnou vztahových zvratů. Producent Jiří Tuček ji charakterizuje jako příběh, u kterého si mají diváci odpočinout a především se smát, současně však upozorňuje právě na nečekané vztahové twisty.

Není proto náhoda, že se film jmenuje Něco jako rodina. Rodina totiž nemusí vždy znamenat pokrevní příbuznost. Někdy je to skupina lidí, kteří spolu mají společnou minulost, vědí o sobě věci, které ostatní netuší, a navzdory všem hádkám a křivdám je k sobě něco stále váže.

Viktorova vila tak bude během jediného víkendu místem, kde se staré vztahy znovu otevřou, tajemství vyplavou na povrch a vidina peněz přiměje některé přítomné udělat věci, které by za běžných okolností možná nikdy neudělali.

A když se nakonec ukáže, že dědictví připadne někomu úplně jinému, než všichni čekali, je jasné, že o zábavu bude postaráno.

Něco jako rodina vstoupí do českých kin 26. listopadu 2026.