Fešák z Ulice sundá tričko. Obdivovat ho můžete i v Národním divadle

Září na prknech Národního divadla

V Ulici je teprve krátce, už si ale stihl získat řadu příznivců. Není se co divit, že má šarm a charisma, potvrzuje nejen v nekonečném seriálu, ale také na divadelních prknech. Přímo v Národním divadle okouzluje diváky jako Théseus, hrdina některých z nejslavnějších antických mýtů. V reportáži TV Nova představil činoherní adaptaci.

Je to soubor takových mýtů od Ovidia, což je vlastně text starý přes dva tisíce let. Věnuje se v každém tom mýtu nějaké formě proměny, ať už fyzické proměny člověka v jinou bytost, neživou věc nebo přírodu, anebo vnitřní proměny, že člověk prodělá uvnitř sebe něco zásadního. To ho změní, ať už se jedná o lásku, chtíč nebo touhu.

Na nekonečný seriál pěje samou chválu

Samotného herce změnilo také účinkování v Ulici. Každý, kdo do tak rozsáhlého projektu naskakuje jako do rozjetého vlaku po dvaceti letech vysílání, musí nutně cítit nervozitu. Zvlášť když se ocitne v dějové lince lidí, kteří jsou podstatně mladší než on. Právě to ale vnímá jako výhodu a zdroj cenné inspirace.

Myslím, že mě to proměnilo určitě vnitřně v tom, že jsem poznal nové lidi. To ti vlastně vždycky otevře nové obzory, nějaká nová kamarádství, nový pohled na věc. Když jsem o tom nedávno uvažoval, nad tím, co mi to přineslo, tak především potvrzení, že se dlouhodobý seriál dá dělat v dobrých podmínkách a kvalitně, s pocitem, že tam chodíš do práce rád, nejen vydělávat peníze, ale má to pro tebe nějaký smysl.

Fanynky se mohou těšit, asi ho uvidí bez trika

Herec Radúz Mácha ztvárňuje v seriálu sympatického Matouše Havelku, pětatřicetiletého lékaře na ORL, o něhož se začnou přetahovat dvě výrazně mladší slečny, cca devatenáctileté studentky vysoké školy. Fakt, že Matouš dává přednost vyspělé Žofce (Kateřina Ujfaluši) před divokou Adélou (Karolína Synková), bude mezi děvčaty zdrojem napětí a konfliktů. Jaký byl ale Mácha sám, když měl teprve dvacet let?

Radúz byl strašně vykulený mladý kluk z Moravy, který se na první pohled všeho bál. Nebyl jsem určitě takhle ostřílený jako dnešní děcka. Nevím, jestli je to tou generací, že jsme byli jiní, víc jsme se báli nebo že jsem prostě z malého města. Najednou se mi splnil sen, byl jsem v Praze ve velkém divadle, ale určitě jsem nebyl takhle zkušený. To těm mladým vlastně závidím, zároveň tu jejich energii a přístup se snažím od nich trošku vzít.

Na otázku, zda Matouš v Ulici někdy sundá tričko, s úsměvem odvětil, že něco takového už asi natáčeli, není však příliš extrovertní. Zároveň dodal, že by byl ochoten natáčet asi prakticky cokoli, pokud by to mělo nějaké opodstatnění.