Tohle je nejvtipnější film s Jaroslavem Marvanem. Kdo ho neviděl, přišel o hodně

Plavecký mariáš v kostce

Vyvrácené stromy dosud nikdo neuklidil, a to i přesto, že dřevo je zapotřebí. Aby toho nebylo málo, stromy je potřeba dopravit na pilu, která leží po proudu řeky. Ačkoli v nedaleké vesnici žije několik nadšených vorařů, nikdo z nich se neangažuje, a tak se úkolu nakonec ujme starý pan Váňa. Přesvědčí lidi, že dřevo je potřeba přepravit ještě před začátkem zimy. Navíc se řeka potýká s nedostatkem vody. Pan Váňa tak musí přesvědčovat nejrůznější lidi, aby úkol mohl být dokončen. A nakonec se mu to povede.

Herečka šla místo na plac do vězení

Květa Fialová byla divadelní herečka z Českých Budějovic, která dostala příležitost zahrát si v tomto filmu. Byla to její druhá filmová příležitost. Maminku postavy, kterou ztvárnila, měla hrát Jiřina Štěpničková. Ta se však stala obětí komunistické tajné policie (pokusila se emigrovat a byla přistižena) a herečka již na natáčení nepřišla.

Druhý den měla volno a poté najednou přijela Marie Brožová, že bude hrát moji maminku. Teprve později jsem se dozvěděla, že Jiřinu Štěpničkovou komunisté zavřeli,

vzpomínala Květa Fialová.

Jiřina Štěpničková byla tehdy odsouzena k patnácti letům vězení.

Václava Husa, nadšený vorař, jehož rodina spolupracovala na filmu

Pan Václav Husa považoval film za velmi osobní a měl k němu silný vztah. Tento člověk byl však výjimečný ještě v něčem. Patříl mezi poslední jihočeské voraře, zemřel v roce 2021, ve věku nedodožitých 91 let. Na snímku spolupracoval jak jeho otec, tak i strýc. Konkrétně stavěli vory.

Sám pan Václav Husa by se rád na filmu podílel, avšak v době natáčení byl na vojně. Když se vrátil, film se již promítal, ovšem ještě nebyl sestřihaný. Smál se při vzpomínce na původní verzi. Říkal, že herci byli naprostí začátečníci v držení vesel.

Sám pan Václav žil skoro celý život na plavbách, šel v šlépějích své rodiny. To je hlavní důvod, proč si české řeky tolik oblíbil a nadchl ho i tento film.

Jiří Matuška vzpomíná

Jiří Matuška hrál dětskou roli. Vzpomíná, jak ho i jeho spolužáky vyzvedl autokar a vezli je na natáčení. A při této vzpomínce v něm opět ožívá dobrý pocit, že se nemusel učit. Když se stmívalo a natáčení se stalo nemožným, mohli se koupat. V té době mu bylo dvanáct let. S úsměvem také sděluje, jakou radost měli ze sta korun, které jim byly vyplaceny.

Jaroslav Marvan se bál vody, ale mariáš měl rád

Hraní karet se stalo důvodem, proč Jaroslav Marvan přikývl na nabídku podílet se na tomto filmu. Josef Štofl vzpomíná, že se o všechno musel postarat se svými kamarády a dalšími plavci. Voraři tudíž hráli za herce, nejen tohoto, ale i jiné, aby plavba vypadala profesionálně. Nikdo totiž nevěděl, jak má vesla správně držet.