Retro biják: Romance o žižkovské holce, dvou bratrech, ševci a nedozrálých hroznech bodovala v kinech roce 1980

Snímek je připomínkou doby, kdy se drobní řemeslníci snažili bojovat se strojovou výrobou velkých továren v předmnichovské republice. Celým filmem se táhne snaha ševce Vincenta Bursíka vyhrát nerovný boj s Baťovým koncernem. Jak tento boj dopadl, je snadné si domyslet.

Diváky však spíše oslovil příběh jeho dvou synů, kteří vyrůstají mezi žižkovskými činžáky a šarvátkami s Vršovičáky. Příběhu vévodí mladší syn Kajda v podání vycházející hvězdy Lukáše Vaculíka.

Spisovatel Jan Otčenášek patří nejen ke školní povinné četbě, ale prosadil se také jako zdatný a oblíbený scenárista, který psal rád romantické příběhy. Tentokrát dal svým postavám ochutnat i trochu hořkosti, protože i to k životu patří. Zajímavé je, že i přes smutné pasáže si příběh u diváků vysloužil velkou oblibu. Karel Kachyňa potom mistrnou rukou režiséra dokázal atmosféru z románu přenést na filmové plátno.

Kajda Bursík prožívá trochu neobyčejné dětství žižkovského kluka, který vyrůstá po smrti matky pouze s otcem a starším bratrem. Kajda se snaží trochu bojovat s životem, který by měl žít a místo práce dělníka, kterou vykonává jeho bratr, se snaží studovat. Talent a odhodlání mu nechybí.

Doba je zlá a nad Evropou se stahují mraky s vidinou války. Kajda však spíše prožívá válku citů, protože do jeho vztahu s bratrem vstoupí dívka Pája. Pro Kajdu jde o první milostné vzplanutí, pro jeho staršího bratra jde spíše o pobavení.

O atraktivní obrazovou stránku díla se postaral Kachyňův oblíbený kameraman Jan Čuřík, díky kterému třpytivá retro atmosféra vyvažuje drsné sociální kontexty. K přiblížení zaniklého světa staré dělnické čtvrti slouží i řada bizarních vedlejších postav, k jejichž zajímavosti přispívá špičkové herecké obsazení hvězd, mezi nimiž byl Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček. Lukáši Vaculíkovi v roli Kajdy bylo v době natáčení sedmnáct let. Staršího bratra si zahrál Jan Hrušínský. Zkušený Vladimír Menšík se ujal partu hrdinova otce – nešťastného ševce Bursíka. Roli Páji ztvárnila tehdy začínající Tereza Pokorná. Kajdu v dětském věku si zahrál Michal Dlouhý a hlas dospělého hrdiny vzpomínajícího na své dětství patří Eduardu Cupákovi.

Diváci, tenkrát i dnes, ocenili na trpkém a zároveň poetickém filmu nádherně vykreslenou atmosféru zaniklého světa starého Žižkova, vždy uchvacující výkon Vladimíra Menšíka a přirozený herecký projev Lukáše Vaculíka, který v té době ještě nebyl svázaný statutem sexsymbolu pro mladou generaci a nemusel za každou cenu ukazovat, jak je dokonalý.

Krásně vyjádřil svůj dojem z filmu jeden recenzent na ČSFD:

Poetika. Zpodobnění prvního mileneckého polibku a ochutnání hroznů jako symbol rajského ovoce v zakázaném parku, nádhera – Tereza Pokorná v mokrém oděvu, s krásnými malými prsy a Lukáš Vaculík s klukovským výrazem, který jsme měli asi všichni při tomhle pohledu na tajemnou krásu dívčího těla. A jako Bůh z výše zarostlé staré vily shlíží s malou závistí v oku Rudolf Hrušínský. Proti téhle poetice stojí vyváženě mnoho hořkých okamžiků, bratrské zrady či na pozadí odehrávající se problematika 30. let, ekonomické krize a blížící se války.