Jan Hrušínský: Princ, který musel umět plavat v rybníce i v rodinném stínu

Osud mu nadělil slavné jméno, které by jiného svázalo, ale on ho využil jako odrazový můstek k rolím, které milujeme dodnes. Od dárce bot v Dívce na koštěti se bleskově propracoval až k probouzení šípkových růží.

Jak se budí princezny v režii legendárního Václava Vorlíčka

Když se v roce 1977 rozjela kamera na hradě Křivoklát, málokdo tušil, že vzniká jedna z nejvtipnějších pohádek naší historie. Scénář Bohumily Zelenkové totiž klasický příběh o Růžence obrátil tak trochu naruby.

Místo udatného rytíře na bílém koni dostala princezna za ženicha sebestředného joudu, kterého musel mladší brácha Jaroslav neustále jistit. Celé námluvy tak připomínaly spíše komediální grotesku plnou léček a přetvářky.

Princ Jaroslav jako hrdina, který musel přerůst vlastní strach

Postava Jaroslava v podání Jana Hrušínského je symbolem skromnosti, která nakonec získá srdce krásné Růženky. Musel snášet ústrky od samolibého bratra Jiřího, aby nakonec dokázal, že opravdová odvaha není v svalech.

Nejsilnější moment přichází ve chvíli, kdy se princ musí naučit plavat, aby zachránil svou lásku ze zakletého zámku. Jeho odhodlání proklestit se trním a vykopat strouhu ukazuje, že láska hory přenáší i v pohádce.

Herecká dynastie a cesta od princezny k vlastnímu divadlu

Jan sice začínal jako filmový idol dívek, ale jeho srdce vždycky tlouklo pro prkna, co znamenají svět. Po boku svého otce Rudolfa sbíral zkušenosti, které později zúročil při zakládání populárního Divadla Na Jezerce.

Jeho kariéra se postupně přelila z rolí zamilovaných mladíků do charakterních postav, které mají hloubku a často i temnější odstín. Přesto pro mnohé z nás zůstane tím klukem, co skočil do rybníka pro polibek.

Životní elán a neutuchající energie principála z Jezerky

Dnes Jan Hrušínský pevnou rukou vede svou divadelní společnost a nebojí se nahlas říkat, co si myslí o dnešním světě. Stejně jako jeho pohádkový hrdina, i on si musel svou pozici na slunci tvrdě a poctivě vybojovat.

Ať už ho vidíme v historickém dramatu nebo v bláznivé komedii, stále v něm cítíme tu jiskru, se kterou kdysi budil princezny. Svět filmu a divadla by bez jeho osobitého šarmu a humoru byl rozhodně mnohem chudší.