Kouba je zpět! Připravuje se pokračování legendární vojenské komedie Copak je to za vojáka

Ti neměli s nově narukovanými bažanty slitování a první měsíce na vojně jim pěkně znepříjemnili. Z každého nováčka se ale za čas stal mazák a za dva roky se domů z vojny vraceli zocelení chlapíci, kteří získali během pobytu v zeleném stejnokroji řadu užitečných návyků i pro běžný život.

Po dobu vojenské služby neměli většinou vojáci moc příležitostí se družit se slečnami. Málokterá byla ochotná si začít s někým, kdo za pár měsíců zmizí domů. Podobné problémy nemusel řešit svobodník Kouba, který svou slabost pro něžné pohlaví nedokázal potlačit ani v místě, kde ho od reálného světa dělily hlídané zdi kasáren.

Kouba měl štěstí a sloužil u elitní vojenské jednotky „paragánů“. Navíc svými schopnostmi vysoce převyšoval ostatní vojáky. U vojska klidně mohl udělat kariéru, kdyby dokázal potlačit svůj přehnaný zájem o ženy, kvůli kterému dostával často kázeňský trest.

Ale ani takový milovník se nakonec nedokázal vyhnout tomu, aby narazil na dívku, která mu úplně změní pohled na lásku. Všechno se ale začne komplikovat, když vyjde najevo, kdo je bratrem pohledné a rázné mladé ženy.

Film z roku 1987 režíroval jako svůj předposlední snímek režisér Petr Tuček, který se proslavil hlavně úsměvným seriálem Slovácko sa nesúdí.

Tentokrát se Tuček vydal natáčet do Čech a vybral si lokality Plzeňského kraje. Většina štábu se tak pohybovala v okolí Klatov. Ve filmu je i klatovský masokombinát, kde najde během bojového cvičení útočiště jeden z vojáků. Natáčelo se i v okolí Klenové u Klatov a na jednom klatovském sídlišti.

Když „spadla klec“ a Kouba se ženil, vybrali si filmaři sál klatovské radnice. Kasárny, kde se nervuje Koubův nadřízený, kapitán Tůma, se nacházely v Janovicích nad Úhlavou. Zdejší areál býval chloubou moderní socialistické armády. Dnes je z něj ruina.

Jiří Langmajer nebyl ve světě filmu nováčkem, ale právě role rošťáka Kouby z něj udělala hereckou hvězdu. Kapitána Tůmu přesvědčivě ztvárnil Karel Roden, který v té době neměl nejmenší tušení, že se jednoho dne bude na place potkávat s herci, jako je Matt Damon nebo Robert De Niro.

Jiří Langmajer se do ciziny na zkušenou nevydal, ale dokázal si vybudovat velice úspěšnou kariéru i v českých podmínkách. Navzdory bouřlivému životu, i dnes stále dostává nabídky na role svůdníků, kteří nemají za žádných okolností problém pobláznit své herecké partnerky. A to i přesto, že je často v hereckém obsazení nejstarší. Jak v jednom rozhovoru uvedl, mylně se domníval, že se mu mladí budou přizpůsobovat. Moderní trend je právě opačný – pokud chce mezi mladými kolegy uspět, musí se on přiblížit jejich mladému myšlení. Kritika je od nich sice někdy bolestná, ale zároveň i přínosná. To vše je vyváženo tím, že s mladými lidmi má pocit, že nestárne.

Jiří Langmajer měl štěstí, že se dostal brzy do Národního divadla a zažil ještě generaci starých hereckých bardů, jako byl Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský nebo Josef Kemr. Tenkrát si sice jejich společnosti nevážil, ale dnes je rád, že je poznal.

Dobrou zprávou je, že po mnoha letech plánování se podle scénáře Michala Suchánka má objevit další příběh s Koubou. Bohužel už bude chybět Karel Roden, který nabídku nepřijal.

Ve vysílání je komedie Copak je to za vojáka… 23. května na Prima Max večer.