Jak by dnes vypadal seriál Chalupáři, kdyby se točilo pokračování

Vesnice prošly svým vývojem. Pokud Evžen Huml musel o chaloupku usilovat, dnes by si mohl vybírat. Ty časy, kdy bylo téměř nemožné zakoupit chalupu, kde byla třeba tekoucí voda a odpad, jsou pryč. Chalupy jsou na venkově dnes v nadbytku, protože mladší generace se stahuje do měst a chalupaření už tak trochu ztrácí svůj lesk.

V roce 1975 se o dovolené u moře obyčejným smrtelníkům jen snilo, dnes se s trochou štěstí dá pořídit i levněji než dovolená v českých destinacích. Chalupy tak zůstávají v kurzu hlavně u starší generace, která má své vzpomínky. A protože jde většinou o staré domy, jejich údržba je hodně finanče náročná. Trendu chalupaření nepomohla ani zvýšená daň z nemovitosti, a tak zatímco v době covidové lidé, omezení možností někam vycestovat, po chalupách prahli, dnes ztrácí zájem.

Ve Višňové by tak pravděpodobně dnes žili jen starousedlíci, kteří jednoduše mají v plánu v rodné chaloupce být až do konce svého života.

V malém měřítku by možná ve vesnici k rekreaci přežily opravené a zmodernizované chalupy, které by zvenčí působily jako historická stavba, ale uvnitř by nabízely naprosto dokonalý komfort. Možná by se zde uživil i malý penzion.

Ale pro filmaře by asi nebylo co točit. Malé vesnice mohou sice působit malebně, ale život se z nich vytrácí. Seriálový obchod, kam si Bohouš Císař jezdil pro pivo, by zřejmě neobstál v konkurenci nedalekého městského supermarketu, takže by už dávno zmizel. Do děje by ovšem mohl vstoupit vietnamský obchodník s večerkou. Překvapivě se totiž těmto obchodníkům daří přežívat i tam, kde to českým prodejcům nejde.

Autobusové zastávky, kterou si pro své potřeby postavili filmaři, aby měl Vladimír Menšík kde stavět svůj linkový autobus, už by asi také nebylo potřeba. Na ty dva nebo tři autobusové spoje, co dnes vesnicemi jezdí, to je zbytečné.

Chalupáři v nové době

V nových Chalupářích by lidé, kteří nedostávají důchod, museli nejspíš za prací dojíždět. Z JZD by s trochou štěstí byla akciovka, která by mohla zaměstnávat hrstku lidí a řešit evropské dotace. Bez nich už se nevypěstuje ani klásek.

V seriálové vesnici by tedy mohl být navíc nějaký soukromý zemědělec, který by se dočkal v restituci vrácení rodinných pozemků. Využil by zároveň dobu k tomu, aby koupil pozemky od lidí, kteří nechtěli v rodinné tradici pokračovat. Ten by mohl výrazným způsobem zasáhnout do seriálového dění.

Kdyby se k tomu přidal i nějaký ten rodinný penzion, podivná skupinka hasičů a protežovaných myslivců, možná by bylo ještě o čem točit, ale ta malebnost, romantika a nostalgie by se do nového seriálu asi nepřenesla. František Filip se do točení Chalupářů nehrnul, bral to jako nutnost, aby mohl točit své další projekty. Kdyby ale tušil, že nám zachová v seriálu svět, který mizí, možná by názor změnil.