Zlatí úhoři: Jak dnes žije dětská hvězda Martin Mikuláš, který si zahrál nejmladšího synka Vladimíra Menšíka

V tomto případě je děj divákům předkládán očima nejmladšího ze tří synů (Martin Mikuláš). Svérázného tatínka, vášnivého rybáře a milovníka života, si zahrál Vladimír Menšík, který do role dal svůj temperament a smysl pro humor.  

Chlapec zvaný Prdelka naplno prožívá idylický čas v chalupě převozníka Proška i první rybářská dobrodružství u Berounky na Křivoklátsku. Romantické časy však rychle zmizí po okupaci republiky v roce 1939. Ve filmu se objevují ozvuky lidické tragédie i další nacistické zvůle. Zemitý tatínek a dva starší bratři odjíždí do koncentračního tábora.  

Herecké obsazení hvězd, mezi kterými např. byl Vladimír Menšík, Rudolf Hrušínský a Radoslav Brzobohatý, doplnila pohledná Eliška Balzerová a malý chlapec Martin Mikuláš, kterého si Kachyňa oblíbil.  

Martin se herectví ještě nějaký čas věnoval, ale i přes talent a diváckou oblíbenost se nakonec rozhodl pro jinou životní dráhu. Dnes je mu 54 let a asi před desíti lety zavzpomínal pro Aha na natáčení Zlatých úhořů.  

K filmování se dostal náhodou, ostatně jako většina dětských hvězd v předrevoluční době, když do jeho školy zavítali filmaři a hledali malého chlapce pro připravovaný film. Přestože Martin nechodil do dramatického kroužku a neměl žádnou hereckou zkušenost, byl pozván na konkurz. Když se o tom zmínil doma, maminka ho na konkurz odvedla.  

Režisér tenkrát na obsazení hodně spěchal, protože natáčení už začalo. Dokonce už se točily i záběry s malým klukem. Bohužel se dodatečně zjistilo, že vybraný chlapec (současný poslanec Marek Benda) byl synem disidenta, a to nemohlo projít. Barrandov trval na výměně dětského hrdiny a vše se muselo přetočit. 

Pro Martina tak bylo vše rychlé, hned šel na kamerové zkoušky a točit. Herectví ho však nijak neuchvátilo a sám o svém hraní neměl moc valné mínění. 

Já si myslím, že ti dětští herci, až na nějaké velké výjimky, jakou byl například Tomáš Holý, jsou tím okolím dost kormidlovaní. Ti pomocní režiséři a lidé ve štábu vám tu roli předehrají, na podlaze vám udělají křížky, odkud kam máte jít, kde máte stát. Ty děti já nepovažuji za herce. Jediné, co se po nich vyžaduje, je přirozenost,

shrnul to v rozhovoru. 

Nakonec se mu ani moc nelíbilo, že mu natáčení sebralo celé prázdniny a září. Plánoval si léto plné dobrodružství u babičky. V dospělosti to bral už trochu jinak – na první velké natáčení vzpomínal rád. Jako první se potkal s Eliškou Balzerovou, ale v té době netušil, že je to herečka. Zajímavě popsal své vzpomínky na Hrušínského a Menšíka. Právě Vladimír Menšík byl v jeho očích neúnavný bavič – mezi záběry „štáb řval smíchy”. Naopak Rudolf Hrušínský se v momentech, kdy nebyl před kamerou, nejraději stahoval do ústraní a užíval si samoty.  

Martin se ještě objevil v úspěšný filmech Lásky mezi kapkami deště, Počítání oveček, Jak namalovat ptáčka nebo Lucie, postrach ulice. Zahrál si také v Arabele nezbedného žáka Kozelku. 

Martin vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu a pracoval v reklamní branži. Poté přešel do manažerské pozice ve společnosti zabývající se informačními technologiemi a vývojem softwaru. Jako koníčka má hraní v kapele. 

Film Zlatí úhoři si můžete připomenout na ČT1 2. a 5. dubna odpoledne.