Jak složité je natáčení s dětskými herci a jak to zvládal Tomáš Holý
To si zopakoval hned třikrát po sobě, dokud nebyla Poledňáková spokojená. Tomáš už se otrkal a se štábem jednal jako s kamarády. Začal vymýšlet různá vylepšení, jak se s postavou Vaška sžíval. A režisérka některé jeho drobnosti nechala i ve filmu.
Jednou z nich bylo třeba Vaškovo poskakování na posteli, když mu máma sušila vlasy. I přesto, že byl rozdováděný, nezapomněl přesně říct svůj text.
Jednou ráno přišel Tomáš do ateliéru a na desce v kuchyni u rádia byly připravené řízky, vajíčka, mouka a strouhanka.
Poslouchej tady v rádiu hru o horolezcích a obaluj při tom řízky,
řekla paní režisérka.
Marie Poledňáková si řekla, že si Tomáše trochu vyzkouší. Co bude dělat, když mu řekne, ať obaluje řízky, ale záměrně neřekne jak. Bude jenom koukat, nebo začne improvizovat a předstírat, že je umí obalit? Tomáš začal improvizovat a obalovat řízky po svém. A ten záběr se stal legendou.
Potom zase po Tomášovi chtěla, aby v záběru brečel. Je to ten záběr těsně po obalování řízků. Leží v kuchyni na gauči a brečí, protože pozvaný náhradní tatínek nepřišel. Potřebovala detail Tomášova obličeje se slzami. V záloze byl i pán s kapátkem s umělými slzami, ale řekla si, že to s Tomášem zkusí.
Přece nebudu brečet před tolika lidmi. Nejsem malý dítě,
odpověděl jí Tomáš.
Filmový štáb mívá tak 30–40 lidí. Poslala tedy většinu štábu za dveře, zůstali jen ti nejpotřebnější. Sedla si k němu a vysvětlovala, o čem ten záběr je a proč by tam měl brečet. Poslouchal ji velmi pozorně. A najednou to do něj vylítlo:
„Paní režisérko, vy máte smích i slzy v jednom pytlíčku.“
A začal bulit. Tomáš zřejmě sám v sobě objevil, že se vlastně umí rozbrečet na požádání. A od těch dob s tím neměl problém.
Marie Poledňáková nikdy nedávala dětským hercům scénář do ruky, aby se to neučili předem. Místo toho jim vždy před záběrem vyprávěla, o čem záběr je. A pak vlastně filmovala jejich autentickou reakci na danou situaci.
Tomáš Holý nenechal nikoho na pochybách, že je na svůj věk velice inteligentní a dokázal si prosadit své argumenty. Zajímal se i o práci filmařů, a přesvědčil tak celý štáb, že natáčet s dětmi není takový horor, jak se říká. Toho se ostatně režisérka Poledňáková držela celou kariéru a děti měla ve filmech hodně často.
Poslední Tomášův natáčecí den filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku se točil na jaře před školou na Petřinách, kde dostal štěně. Majitelé pejska Beníka si mysleli, že už ho nebudou potřebovat. Tak ho nechali ostříhat. Jen málokdo si toho ve filmu všimne. Druhý den je ve filmu pes zase zarostlý. Beník byl vlastně Andulka a patřil herečce Radce Stupkové.
„On byl velmi inteligentní dítě, už takhle malý. Pracovalo se mi s ním opravdu dobře, jako s profesionálním hercem. Reagoval naprosto přirozeně, jako kdyby byl opravdu můj syn,“
zavzpomínala na dětského herce Jana Preissová.
Záběry z kamerových zkoušek na Velrybu viděli na Barrandově dva renomovaní režiséři a oba hned Tomáše chtěli do svých filmů.
(Materiál poskytl ze soukromé sbírky vzpomínek na Tomáše Holého pan Tomáš Franke.)
- pan Tomáš Franke,
- autorský článek