Postřižiny Jiřího Menzela: Čerstvě těhotná Magda Vašáryová měla pořád chuť k jídlu a nemusela nic předstírat
Nikdo si nepřál, aby se tito dva opět sešli při spolupráci. Postřižiny si tak musely dlouhé roky počkat. Nakonec Menzel dostal svolení k realizaci v okamžiku, kdy přinesl další scénář, tentokrát k filmu Slavnosti sněženek. Dostal povolení točit Postřižiny, protože Slavnosti sněženek přišly tehdejším soudruhům nežádoucí.
Rozmarný příběh vypráví o krásné paní Maryšce a jejím manželu Francinovi, mladém pivovarském správci, jehož osudy inspirovala osobnost Hrabalova nevlastního otce. Maryška je sice navenek křehkou blondýnkou, která miluje pivo, maso i svého věčně ustaraného manžela, ale uvnitř je ženou plnou životní síly a role ženy v domácnosti ji trochu nudí.
Svědomitý Francin se neustále trápí svými správcovskými povinnostmi, jeho post je však ohrožen, neboť členové správní rady s nelibostí pozorují jeho nedůslednost vůči milované manželce.
Korunu tomu ještě přidá hlučný Pepin, který jednoho dne přijede bratra pozdravit. Jako předloha pro Pepina sloužil bratr Hrabalova otce, který jednou přijel na 14 dní a zůstal celý život.
Zatímco Francin je z bratra nemile zaskočený, pro Maryšku je švagr jako dar z nebes. Konečně má po svém boku někoho, kdo není takový suchar jako její muž. Drobné vylomeniny ji zpestřují usedlý život a Francinovi se prohlubují vrásky.
Pepina měl hrát původně Vladimír Menšík, Menzel si však nakonec prosadil Hanzlíka. Jednou z hereček, které byla navrhovaná na paní sládkovou, byla Libuše Šafránková. Studio Vašáryovou nechtělo. Byla hodně vytížená v Bratislavě a dojíždění mohlo film s rozpočtem 4 miliony prodražit.
Menzel i přesto slovenské herečce scénář poslal a té se role tak zalíbila, že si volno na natáčení zařídila. To ještě netušila, že právě během začátku natáčení zjistí, že je těhotná. Naštěstí si nemusela dělat starosti s nevolností. Měla spíš pořád hlad, takže hodování paní sládkové a chutě na maso byly autentické. Zabíjačka skutečně proběhla a Vašáryová míchala opravdovou krev. Přestože se celým natáčením vlastně projedla, nic nepřibrala.
Zajímavé je, že jedna z nejzábavnějších dějových linek, kdy Pepin systematicky likviduje čeledína (v podání Rudolfa Hrušínského ml.), vznikla až dodatečně, protože Menzel usoudil, že je film až moc „růžový“ a potřebuje také trochu okořenit.
Exteriéry pivovaru nevznikaly v Nymburce, kam Bohumil Hrabal svůj příběh situoval, ale v pivovaru Dalešice na Třebíčsku, kde se natáčelo v květnu roku 1980. V době natáčení se ovšem v dalešickém pivovaru pivo nevařilo. Znovu otevřen byl až po rekonstrukci, která začala v roce 1999 a skončila o tři roky později. Sice se zpožděním, ale nakonec se pivovar stal turistickou atrakcí.
K vidění na Netflixu a na Voyo.