Milovala rychlost a ta ji zabila: Šokující konec královny ledu

Královna ledu, která neměla klid

Národ ji zbožňoval. Když se na ledě rozeznívaly poslední tóny Smetanovy Vltavy a ona roztočila závěrečnou piruetu, bylo jasno – zrodila se nová hvězda evropského krasobruslení. V roce 1968 ve švédském Västeråsu se Hana Mašková stala mistryní Evropy a definitivně vstoupila mezi legendy.

Její projevy byly plné noblesy, elegance i technické preciznosti. Za ladností pohybu se ale skrývala tvrdá disciplína a život, který měl ke svobodě daleko. Paradoxně ji právě touha po volnosti nakonec stála život.

Dětství pod dohledem a bez kompromisů

Narodila se 26. září 1949 v Praze do rodiny kuchařky a číšníka. Na led se poprvé postavila na Štvanici, kde ji vedl trenér Karel Glogar. Později její talent rozvíjeli Jaroslav Sadílek a především trenérka Míla Nováková, která ji provázela klíčovým obdobím kariéry.

Úspěch ale nebyl zadarmo. Hanka vstávala na tréninky ve čtyři ráno, musela zvládat školu, klavír i němčinu. Individuální studijní plán byl podmíněn výbornými výsledky. Zatímco její vrstevnice objevovaly první lásky, ona znala hlavně povinnosti. Odříkání se však vyplatilo. Od roku 1963 reprezentovala Československo a o pět let později dosáhla svého vrcholu, kromě titulu mistryně Evropy získala i bronz z olympiády a mistrovství světa.

Láska s příchutí neklidu

Zlom přišel v roce 1968. Na koncertě Karla Gotta poznala textaře Jiřího Štaidla. Vztah s charismatickým bohémem ji vtáhl do světa noční Prahy, večírků a emocí. Štaidl se po jejím boku částečně uklidnil, ale jejich vztah nebyl jednoduchý. Hančina matka nesla románek těžce a trenérka vnímala, že noční život se začíná podepisovat na výkonech její svěřenkyně. Navíc Štaidl měl pověst bouřliváka a Hanku často trápil. Přesto se zdálo, že právě tehdy zažívala chvíle skutečného štěstí.

Smůla, bolest a tiché rozhodnutí

Po triumfu přišly komplikace. Na ledě se jí začala lepit smůla. Zranění kostrče po nepovedeném trojitém rittbergeru ve švýcarském Winterthuru znamenalo zásadní zlom. Bolest byla tak silná, že odstoupila z mistrovství světa v Coloradu Springs.

Fyzické potíže ale nebyly tím nejhorším. Vyčerpání, psychické i fyzické, ji dohnalo k zásadnímu rozhodnutí. Ukončila sportovní kariéru a přešla do profesionální lední revue. Symbolickým gestem se stalo odhození bruslí do jezera v Coloradu. Jako by tím uzavřela jednu kapitolu svého života.

Nový život, nová svoboda

V roce 1969 nastoupila do slavné revue Holiday on Ice. Vystupovala v Americe i Rakousku a poprvé okusila něco, co dřív neznala. Poznala relativní svobodu. Najednou měla čas na běžné radosti života. Finančně byla nezávislá, mimo dosah přísného dohledu matky. Vztah se Štaidlem pokračoval, ale postupně se vyčerpal. Na konci roku 1971 se rozešli. Podle některých zdrojů sehrála roli i jeho náklonnost k Ivaně Zelníčkové.

Svoboda za volantem

Celý život musela někoho poslouchat, trenéry, matku, okolí. Jediným místem, kde se cítila opravdu volná, bylo v autě za volantem. Milovala rychlou jízdu. Měla peníze, mohla si dovolit luxus a rychlost pro ni znamenala únik. Právě tahle vášeň se jí ale stala osudnou.

Tragédie, která zasáhla celý národ

V noci po večírku ve Francii se rozhodla vyrazit na další vystoupení. Spolu s kolegyní Květou Celflovou, náhodným stopařem a svým psem vyjela na cestu, která se stala její poslední. Nezvládla řízení a narazila do kamionu. Stopař i pes zemřeli na místě. Hanka ještě několik minut bojovala o život, ale cestu do nemocnice nepřežila.

Bylo Velikonoční pondělí, 31. března 1972. Bylo jí pouhých 22 let.

Ticho po odchodu legendy

Její ostatky spočinuly na vyšehradském hřbitově. Hrob zdobí dílo sochaře Jana Štursy v podobě okřídleného ženského torza. Symbol křehkosti, síly i nedokončeného letu.

Hana Mašková zůstává dodnes ikonou. Nejen díky medailím, ale i kvůli příběhu, který v sobě nese slávu, tlak, lásku i tragédii.