„Kdybych znovu začal pít, už by mě nikdo nepřemluvil, abych přestal,“ přiznal herec z Ulice

Drsné osudy alkoholika Rosti

Jiří Černý hraje v nekonečné Ulici Rosťu, abstinujícího alkoholika, který toho má za sebou poměrně hodně. Poznali jsme ho na skupinové terapii v souvislosti se závislostí Evžena Šmýda (Martin Finger). Rosťa je citlivý a v podstatě jakýkoliv větší stres nebo problém ho ještě nedávno mohl strhnout zpátky k láhvi. Přišel o dobrého kamaráda, což byla samozřejmě tvrdá rána a velká zkouška jeho vůle.

Později se mu podařilo získat práci v Království hraček, ačkoli se má jednat o chráněnou dílnu pro lidi s nějakým postižením. Bára (Tereza Brodská) mu dala jasné ultimátum – buď bude sekat dobrotu, anebo se jedinkrát napije a končí. Rosťa se poctivě snaží, začal si dávat život do pořádku, získával nové přátele a také sympatie diváků. Ti v něm nyní vidí citlivého, milého a zodpovědného chlapa, který se snažil zajistit lepší život Vandě (Kristýna Hrušínská) a její dceři Esterce.

Jak to dopadlo, víme všichni, a je nám Rosti upřímně líto. Naštěstí ho další nezdar k alkoholismu nesvedl. Překonal i to, že se kamarád Lukáš (Jiří Maryško) pokusil o sebevraždu. Doufejme, že v budoucnu čeká Rosťu konečně také nějaké štěstí, ale vše je v rukou scenáristů.

„Ne že bych přestal, ale už jsem znovu nezačal“

Dalo by se předpokládat, že taková role vyžaduje náročnou a poctivou přípravu a konzultaci s odborníky. Ulice často vnáší do děje náročná a důležitá témata rezonující současnou společností. Poukazuje na problémy, jako je právě závislost, ale i nevěra, různé nemoci, šikana na pracovištích či ve školách, sebepoškozování a psychické problémy mládeže atd. Herec Jiří Černý ale konzultace s odborníky v tom smyslu, jak dobře zahrát abstinujícího alkoholika, ani nepotřeboval, jelikož jím sám je. Přiznal to zcela otevřeně nejen v pořadu TALK!, jehož byl před časem hostem.

Mám tu výhodu a už jsem to říkal v nějakém rozhovoru, takže to určitě diváci vědí, ale jsem vlastně abstinující alkoholik. Měl jsem velké problémy s alkoholem, mám za sebou rozvod, pak mi zemřel otec, to bylo těžké životní období. V divadlech se pije, bohémský život, to asi všichni vědí, o čem je řeč. Začal jsem to hrozně přehánět, asi jsem si tím kompenzoval nějakou nejistotu, pocit obnaženosti před společností, najednou bez táty a rodiny.

Alkohol přece jen člověka obejme a schová do hřejivé náruče zapomnění. Docela se to vyhrotilo, pil jsem fakt hodně, hodně… Pomohla mi náhoda, bývalá přítelkyně měla taky problémy a chtěla přestat, tak se to nějak sesypalo. Po dvou měsících nepití jsem pochopil, že už nesmím nikdy začít, protože jakmile zase začnu, už nikdy nenajdu vůli přestat.