V páteční Ulici se u Nyklových bude slavit MDŽ, ale i křičet, nadávat a plakat

Lumír se s mámou chytne kvůli podezřelému Vildovi

Lumírovi se pejsek přes noc rozleží v hlavě, a i když z něj pořád není nijak nadšený, nakonec ho Lexíkovi dovolí. Oba se tím pádem usmíří a spokojeně popřejí milované Kateřině všechno nejlepší k Mezinárodnímu dni žen. Zatímco ona se pak s chlapcem vydá do útulku, aby domů přivedli vytouženého mazlíčka, gentleman Lumír zamíří s další kyticí za mámou. Zastihne ji ale v županu, a co je důležitější, prakticky uprostřed rozhovoru s tajemným panem Burdou. Pochopitelně ho to zaujme a chopí se tabletu odhodlaný zjistit, co se před ním máti snaží tak houževnatě skrýt.

Skutečnost, že si Vilma dopisuje s nějakým chlapem, vzbudí v Lumírovi podezření. Viděla ho vůbec někdy? Odkud ho vlastně zná? Jen aby to nedopadlo jako předtím, když naivně naletěla podvodníkovi a přišla o několik tisíc korun. Vilma se však ohradí tak rázně, až to syna zaskočí. Už ji nebaví, že za ní chodí pokaždé akorát proto, aby jí kvůli něčemu nadával. Pan Burda je milý a určitě slušný člověk, koneckonců si s ním píše už docela dlouho. Lumíra nakrkne, že se o tom dozvídá teprve teď. Fakt, že se někdo chová mile na sociálních sítích, může být podle něho jasnou definicí podvodníka.

Už to jeho jméno zní nereálně, jako z nějaké pohádky – Vilda Burda, ha! Vždyť na svém profilu ani nemá pořádnou fotku vlastního obličeje, místo toho si tam dal jezevčíka. Skutečnost, že se za něj zaručuje „mimoň“ pan Komrzý, pro Lumíra také není dostatečným důkazem o upřímnosti a kvalitách tohoto pána. Vilmu už ale nebaví hledat další argumenty a pořád dokola syna přesvědčovat, a tak udělá nejjednodušší možnou věc – prostě ho vyhodí.

Lexíka v útulku čeká nemilá zpráva

Lumír si půjde na matku postěžovat do bistra Vendule a nepříjemně ho překvapí, že o všem dávno věděla. Proč mu nic neřekla? Jelikož je to babiččina soukromá věc. To ale on rezolutně popře ve strachu, že se Vilma zase řítí do nějakého průšvihu. Ačkoli Vendule se přátelství se starším pánem jeví neškodné, Lumír si bude trvat na svém a nadále ho označovat za podvodníka a šejdíře, který máti jistě brzy obere o peníze. Faktem ale zůstává, že kdyby Vilda chtěl, už to mohl dávno udělat. Babička už se navíc poučila a určitě by mu nic neposlala. Vendula se jí zkrátka snaží věřit a Lumír by to měl taky zkusit. Jenže on se o ni prostě příliš bojí.

Špatných zpráv u Nyklových během dne ještě přibude. Návrat z útulku se neponese na vlnách vítězství, nýbrž na slzách smutku. Pejska, kterého si Lexík s Kateřinou vyhlédli, si totiž mezitím odvedl někdo jiný. Ačkoli se Lumírovi vlastně uleví, bolí ho pohled na nešťastného synka. Kateřinu zase zamrzí, že přišli o něco, co je jako dvojici spojenců ještě více semklo. Ten pejsek byl taková jejich společná radost, ale teď? Podaří se zklamaného chlapce nějakým způsobem rozveselit?