Vilma z Ulice je pracovně v jednom kole. Odpočinek nalézá na své staré chalupě, kterou nádherně zvelebila

Z divadla se neutrhla ani o Vánocích

Jaroslava Obermaierová se zapsala do srdcí diváků ještě dlouho předtím, než se od roku 2005 začala objevovat v Ulici jako všetečná drbna Vilma Nyklová. Oblíbili jsme si ji díky mnoha nezapomenutelným rolím, např. ve filmech Kladivo na čarodějnice (1969), Radúz a Mahulena (1970), Dívka na koštěti (1971), „Marečku, podejte mi pero!“ (1976) nebo Což takhle dát si špenát (1977).

Jako herečka přitom nezahálí ani dnes ve svých sedmasedmdesáti letech. Nejnověji si zahrála např. v komedii Stáří není pro sraby (2022) nebo ve filmu Bastardi 4: Reparát (2023). Kromě toho nadále působí v Ulici a je aktivní i na divadelních prknech. Ostatně si v nedávném rozhovoru pochvalovala, že během vánočních svátků, které příliš ráda neslaví, bude zaneprázdněna divadelními představeními.

Doma má typického mamánka

Navzdory její vytíženosti není tajemstvím, že herečka si svou finanční situaci dvakrát neužívá. Musí se hodně otáčet, jelikož dle vlastních slov z osmitisícového důchodu rozhodně nevyžije. V minulosti se v článcích objevily informace, že navíc musí živit syna Jaroslava, kterému už bylo pětačtyřicet. Dříve poměrně hojně dávala rozhovory, ale poté, co ji nějaké názory rozohnily, se médiím přestala podrobněji svěřovat se svým soukromím. Přesto je obecně známo, že se synem má poněkud speciální vztah. Jednou ho dokonce nazvala typickým mamánkem. „Byla bych ráda, kdyby si konečně našel nějakou slečnu, už na to má dávno věk. Pak bych se na něj víc těšila, kdyby chodili jen v neděli na oběd. Aspoň bych nemusela pořád vyvářet,“ prozradila před časem.

Sešlou chalupu proměnila v krásný domov

Před několika lety se Jaroslava Obermaierová přestěhovala do chalupy v obci Hulice u vodní nádrže Švihov, nedaleko Zruče nad Sázavou, kde původně zchátralou a vlhkou stavbu postupně proměnila v útulné a moderně vybavené útočiště nejen pro sebe, ale právě také pro svého syna. V roce 2022 se dokonce rozhodla na něj chalupu převést, aby zefektivnila jejich společné povinnosti a zajistila, že se Jaroslav naučí o dům řádně pečovat. Výsledné uspořádání jim umožnilo radovat se ze vzájemné společnosti, aniž by si nějak překáželi či se omezovali. Původně prázdninový domek postavený otcem jejího strýce je dnes dokonalým místem pro posezení u večerní kávičky.

K útěku do přírody pak láká přilehlá zahrada s ořešákem, který herečce zaručuje stálý přísun ořechů. Sama je prý ve velké oblibě nemá, ale ráda je rozdává lidem ze svého okolí, kteří je využívají nejen ke konzumaci, nýbrž také při pečení cukroví. O dobroty na vánočním stole se tak Jaroslava Obermaierová nemusí prakticky vůbec starat, protože na oplátku za oříšky dostává od druhých cukroví.