Proroctví – když Nicolas Cage začne bojovat proti budoucnosti

Stručná rekapitulace děje

Film začíná velmi překvapeným Calebem Koestlerem (Chandler Canterbury), který najde časovou kapsli. Tato kapsle byla zahrabána před padesáti lety, a je naplněna různými kresbami dětí z minulosti. Jenže mimo kreseb, na kterých si děti představovali budoucnost, najde Caleb i kousek papíru se zvláštní číselnou řadou. Jeho otec, profesor astrofyziky John (Nicolas Cage) si však uvědomuje, že tato čísla, která se na první pohled zdají zcela náhodná, mají hlubší a velmi důležitý význam: Naznačují, kolik lidí bylo zabito při katastrofálních nehodách, a to nejen minulých, ale i budoucích. Rozhodne se zabránit dalším katastrofám. Při tom hledá pomoc u Diany Waylandové (Rose Byrneová), protože její matka kdysi tuto mysteriózní řadu čísel napsala.

Pohled do budoucnosti

Tato myšlenka fascinovala lidi od samého začátku filozofického myšlení: Je nějak možné se podívat do budoucnosti? Takový to dar by samozřejmě dal dotyčnému nekonečné možnosti. Pokud bychom dokázali předpovídat budoucnost, mohli bychom se podívat, co nás čekají za technologické zázraky, jak se vyvinou momentální politické konflikty anebo bychom taky zcela banálně předpovídali čísla loterie. Zajímavější ale je myšlenka na již předvídanou budoucnost, kterou někdo již zažil. S takovou to budoucností je spojený jakýsi paradox. Otázka zní: Lze na základě těchto znalostí změnit osud tak, aby se změnily i budoucí události? Nebo je tento pokus o změnu již zabudován v tomto pohledu do budoucnosti?

Alespoň na začátku filmu „Proroctví“ se dozvíme odpověď na takovou otázkou, a to, když univerzitní kurz pojednává o osudu a náhodě, determinismu a vlivu jednotlivce na komplexní události. To později perfektně pokračuje v příběhu, kdy se John několikrát pokusí zabránit katastrofám, které jsou napsány na tom zlověstném kousku papíru. Samozřejmě v tomto úkolu selhává, jinak by film rychle skončil. 

Jasná je jen jedna věc: Kdokoli má zemřít, zemře, ať už John zkouší katastrofě nějak zabránit, či ne.

Záhadná podívaná

Zcela konsekventně se tento film ale svého vlastního příběhu nedrží. Místo řešení zásadních filozofických otázek dává režisér Alex Proyas přednost tajemnosti a velkolepým obrazům. Tajemná část je hlavně o tom, odkud dívka získala své znalosti v roce 1959. Částečně je to vysvětleno velmi brzy, koneckonců, sami slyšíme, jak ji následuje šepot. Tento šepot se mísí poněkud dráždivým a zároveň vágním způsobem s náboženskou symbolikou – není zcela jasné jak a proč.

Když lidé v tomto snímku umírají, zřídkakdy se to stane v důsledku každodenních událostí, jako je třeba banální autonehoda. Musí to být velký, strašlivý, katastrofální, jako třeba devastující letecká nehoda. Problém zde však je, že film to nedělá moc přesvědčivě. Katastrofické filmy se snaží přilákat diváky tak, aby se cítili přeneseni do těchto nebezpečných situací. Pokud ale vypadají tak špatně jako tady, není to moc přesvědčivé. Teprve na samém konci, až nasadí režisér skutečně mocné vizuální zbraně, bude alespoň přibližně dosaženo předpokládaného efektu.

Atmosférické, ale občas zklamání

Celkově vzato film bohužel není tak velkým hitem, jakým mohl být. Někdy selže kvůli vlastnímu konceptu, někdy se pokouší vypadat opravdu ohromně, jenže přitom přeceňuje své vlastní schopnosti. Za to má „Proroctví“ velmi pěknou atmosféru. Zejména na začátku, když se hraje s hororovými prvky, je velmi vzrušivé se dívat na tmavý styl vyprávění. Je tedy škoda, že film poté neví, co s tím vším dělat. Alespoň ke konci budou věci mnohem odvážnější, než by člověk od takové velké produkce očekával. Celkově by se dalo říct, že film je solidně natočený a že u něj můžete strávit dobrý večer.

Zdroj:

• www.csfd.cz