Do třetice všeho dobrého: Babička z roku 1971 je u diváků stále nejpopulárnější

Nejpopulárnější představitelka Babíčky

Jarmila Kurandová v roli vetché a vlídné stařeny obstála. Kurandová svoji hereckou kariéru završila opravdu důstojně tak, jak by si to přál každý herec. Babička byla její poslední a zároveň životní rolí. Celý projekt byl natáčen pro Československou televizi, ale nakonec byl uveden rovněž v kinech. Kurandová se tak stala třetí představitelkou (po Ludmile Innemannové a Terezii Brzkové) této národem milované literární postavy. Po své poslední roli žila Kurandová ještě sedm let.

Popularitě pomohla také neodolatelná Barunka v podání mladičké Libuše Šafránkové. Tato role už ledacos naznačila. Do filmového světa vplula filmová hvězda – nadaná, skromná, krásná. Stejně zajímavou roli Viktorky dokázala vytvořit Libuše Geprtová.

Autorství scénáře Františka Pavlíčka zůstalo z politických důvodů neuvedeno. Poeticky laděný dvoudílný snímek Babička byl natočen jako třetí adaptace známého příběhu. Předtím se příběhem inspirovali Thea Červenková (1921) a František Čáp (1940).

Známý děj

Babička (Jarmila Kurandová) se po letech setká se svou dcerou Terezou (Míla Myslíková). Přijela k ní bydlet natrvalo. Přitom se seznámí s jejím mužem (Zdeněk Matouš) a hlavně s jejich dětmi. Nejvíce si oblíbí nejstarší vnučku Barunku (Libuše Šafránková). Stará žena svoje vnoučata seznamuje s lidovou moudrostí, svou minulostí, ale i s panským prostředím, když utužuje přátelské vztahy s paní kněžnou (Květa Fialová) a její svěřenkyní, komtesou Hortensií (Magda Vášáryová). Vystavěný děj vrcholí odchodem dvou hlavních postav, avšak v každém z případů v jiném smyslu. Babička umírá a zkáza čeká i na Viktorku (Libuše Geprtová), která podlehla svodům černého myslivce (Petr Čepek). Příběh doplňují exteriéry s krásnou přírodou a symbolika lidových tradic.

Proč si národ zamiloval Libuši Šafránkovou

Možná už tenkrát lidé ocenili pravé emoce, které sotva sedmnáctiletá studentka do své postavy vnesla. První scéna, kterou Libuše Šafránková natáčela, dojala všechny členy štábu až k slzám. Jednalo se o závěr filmu, kdy Barunka přichází říct včeličkám, že babička zemřela. Začínající herečka a studentka herectví to vzala upřímně a plakala doopravdy. Režisér dokonce zapomněl říct kameramanovi, aby po odehrání scény přestal točit.

Zajímavosti

• Předobrazem pro paní kněžnu (Květa Fialová) byla vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Ta však byla ve skutečnosti spíše ženou pohybující se ve vysoké společnosti a blízkou přítelkyní mnoha dobových osobností, nikoliv romantizovanou a idealizovanou kněžnou starající se v první řadě o své poddané.
• Symbolický hrob bláznivé Viktorky (Libuše Geprtová) se nachází v Červeném Kostelci, kde Božena Němcová žila od září 1837 do dubna 1838. Předobrazem postavy byla reálně žijící Viktorie Židová, která ve skutečnosti nakonec zemřela sešlostí věkem v roce 1868 ve svém rodišti, nedaleké Červené Hoře, a byla pohřbena na tehdejším kosteleckém hřbitově do společného hrobu chudých.
• Erik Pardus coby dvanáctiletý chlapec řekl v jednom záběru větu: „Co jsem ti říkal, babička nepřijede.“ Jenže to řekl s absolutním brněnským přízvukem a režisér zastavil na půl hodiny natáčení a řekl: „Naučte ho někdo česky.“ Po půl hodině sjeli nový záběr, který už byl sice lepší, ale pořád byla slyšet brněnština. Moskalyk se zamyslel a řekl: „No co, babička bude z Brna.“ 

Ve vysílání na ČT1 19. 4. 2025 v 15:05 a 20. 4. 2025 ve 14:15.