Petr Čepek o sobě tvrdil, že byl v dětství plachý, nesmělý a také vzteklý. A to mu zůstalo

Na jeho filmové role se však nezapomíná. Připomeneme si ho jako cholerického řidiče Turka v komedii Vesničko má středisková, jako neohroženého velitele hasičů, který se vyšplhá v Postřižinách na komín a také v roli vzteklouna, který trhá jednu košili za druhou v komedii Trhák. Právě tyto filmy najdete v programu ČT v čase předvánočním a vánočním.

Petr Čepek to neměl v životě lehké už od dětství. Ve třech letech přišel o otce, který zemřel na plicní embolii. S matkou a bratrem se potýkali s nedostatkem peněz, a tak se z Prahy odstěhovali k prarodičům do vesnice v Beskydech.

Malý Petr se brzy naučil jezdit s koňmi, pomáhat na poli a při žních. Jak rostl, převzal v rodině roli otce a přišlo mu to naprosto přirozené. Chtěl co nejvíce usnadnit život milované matce.

Ona z něj však sedláka nechtěla, protože věděla, že pod zasmušilým výrazem schovává velmi citlivou duši. Zkusila ho dát na recitaci, ale to ho nebavilo. Nakonec přece jen dokázala v synovi o něco vzbudit zájem. Přivedla ho k ochotníkům. Tam vydržel až do okamžiku, než měl v patnácti letech políbit svou mladou hereckou kolegyni. Utekl a chvíli se herectví vyhýbal velkým obloukem.

V dospělosti tvrdil, že byl v té době hodně plachý a neprůbojný. Na rozdíl od svých vrstevníků neměl s děvčaty žádnou zkušenost. Naštěstí se ostychu dokázal zbavit, ale vztek ho provázel celý život. Režiséři uměli jeho výbušnou povahu použít i ve filmu. Předvedl ho třeba v komedii Slavností sněženek nebo ve zmíněných snímcích Vesničko má středisková a Trhák. Měl celou řadu dobrých vlastností, kterými svou výbušnou povahu vyvažoval.

Na DAMU, kam se nakonec přece jen vydal, si brzy vysloužil pověst pracovitého a zásadového člověka. Nebál se nahlas kritizovat režim a byl jedním z mála studentů, kteří nepodepsali petici za vyloučení studenta Ladislava Mrkvičky ze školy za klukovinu, ze které StB udělala kauzu proti režimu.

Z ostýchavého mladíka vyrostl romantický muž. I přes velký zájem svých hereckých kolegyň se během natáčení držel vždy v rovině přátelství a jen málokterá kráska dostala něco víc. Povedlo se to možná Janě Šulcové, když spolu natáčeli snímek Portrét. Byli však velice diskrétní, takže o románku, který měl trvat několik měsíců, se jen spekulovalo.

Překvapivě se odhodlal vstoupit do manželství celkem třikrát. Poprvé ho okouzlila baletka Jana, ale oba byli moc mladí a s kariérou na začátku. Neměli peníze ani bydlení, a tak manželství nemělo dlouhého trvání. Ze druhého manželství s Helenou přišla na svět dcera Petra, ale ani druhá žena nebyla ta pravá.

Až do třetice našel v letušce Ivaně svou osudovou ženu. Měli spolu dceru Kristýnu. Ivana jako první z jeho manželek ho dokázala dostat z depresí, které na něj občas doléhaly, a zvládla i jeho výbuchy vzteku.

Byla to právě ona, která s ním byla v posledních chvílích jeho života, když nad ním vyhrála rakovina.

I přes zasmušilý výraz, který Petr Čepek celý život měl, si ho paradoxně pamatujeme hlavně v komediích, kterých stihl natočit celou řadu.