Na jevišti byl mistrem, v soukromí ale zanechal spoustu ran. Kolegové mu nemohli přijít na jméno

Veřejnost ho považovala za skvělého vypravěče, lidového člověka a humoristu. Jiný názor na něj měli jeho herečtí kolegové. Uznávali jeho herecké kvality a profesionalitu, ale oblíbený nebyl. Doktor Cvach, který mu na pár let docela zavařil, nebyl zase tak moc jiný než Josef Vinklář. Kdo ho trochu poznal, věděl, že pro roli je ochotný udělat cokoliv a jít takzvaně „přes mrtvoly“.

Manželství mu příliš nevonělo

Ani jako manžel se moc nepředvedl. Sám tvrdil, že to zkoušel celých 30 let, ale nakonec došel k poznání, že mu na světě bude nejlépe, když bude žít sám. Manželství zkrátka nebylo pro něj, protože nedokázal pochopit, že by se měl nějak omezovat.

V očích žen byl šarmantní, vtipný a pro některé neodolatelný. Poprvé si řekl na radnici „ano“ s Janou Dítětovou. Spolu měli syna Jakuba, který se stal úspěšným malířem a výtvarníkem.

Rodinný život Vinkláře nudil a jeho srdce zaplálo pro Ivanku Devátou. Zpočátku byl jejich vztah jako romantická pohádka, ale ani tentokrát to páru nevyšlo. Bylo to však trochu komplikovanější. Měli spolu syna Adama a k oltáři spolu šli dokonce dvakrát.

On měl schopnost udělat ze všedního dne neděli. Tak strašně jsem mu podlehla, že to doteď nemůžu pochopit,

svěřila se po letech herečka v jednom rozhovoru.

Ivanka Devátá už neměla sílu dál bojovat

Ivanka Devátá měla s manželem velkou trpělivost, ale ani to nestačilo. Po žloutence a porodu syna se Devátá trochu stáhla do ústraní, a to byla pro Vinkláře příležitost, jak se opět pustil do společenského prostředí.

Když se Vinklář zase zamiloval, Devátá skončila úplně vyčerpaná na psychiatrii. Překvapivě vydržela v manželství ještě dva roky. Potom to vzdala.

Karma ho dostihla až v důchodovém věku, kdy se zamiloval do české lékařky žijící v Kanadě. Rozhodl se, že vše prodá a emigruje do Kanady. Poprvé v životě dostal od ženy za vyučenou. Pohledná lékařka neměla nic proti flirtu, ale rozhodně se nehodlala rozvádět.

V divadle si vedl tajné záznamy o kolezích

Vinklář to bral jako potupu a do konce života už prohlašoval, že jsou pro něj důležití hlavně kamarádi. Ty rozhodně nehledal v řadách hereckých kolegů. Zaměřil se na lékaře, malíře či milovníky mariáše. Ke kolegům se nechoval moc hezky a vycházel snad jen se Stellou Zázvorkovou, protože je spojovaly vzpomínky na Jana Wericha.

Kolegové o něm věděli, že má notes a tam si zapisoval všechny prohřešky svých kolegů. Neváhal jejich přešlapy použít ve správnou chvíli. Jenže jednou se opil a notes nechal v divadle na záchodě, kde ho našel jeho kolega Vilém Besser. Tak byla jeho záliba odhalená.

Ani vážná nemoc ho nedokázala zastavit

Navzdory pletichaření a nepříliš dobrému charakteru měl v životě štěstí. V polovině devadesátých let se během dvou měsíců oklepal z mozkové příhody a znovu se vrátil na jeviště. V roce 2002, kdy se Praha potýkala s povodněmi, se voda zastavila jen pár centimetrů pod okny jeho bytu plného uměleckých děl, která sbíral celý život.

Josef Vinklář pracoval až do posledního dechu. Dokonce i když bojoval s rakovinou plic. Kromě divadla byl velmi aktivní v dabingu, v televizi a v rozhlase. Své poslední představení odehrál v únoru 2007 v Národním divadle v Našich furiantech. Zemřel 18. 7. 2007.