První superstar amputovali nohu. Ve vystupování ji to nezastavilo

Jaká životní dráha asi čekala holčičku, která se narodila nizozemské kurtizáně židovského původu? Navíc v době, kdy se na nemanželské děti celá Evropa dívala spatra? Henriette-Rosine Bernhardt měla štěstí. Její biologický otec se k ní sice nehlásil, ale jeho rodina se zachovala šlechetně. Zaplatila jí dívčí školu v Paříži a následně prestižní klášterní školu ve Versailles. 

Malá Henriette-Rosine zpočátku tvrdila, že se chce stát jeptiškou. Dodržování klášterních předpisů jí ale moc nešlo. V očích ctihodných sester se dopustila hříchu znesvěcení, když vystrojila křesťanský pohřeb své milované ješterce. 

Když se jí později jeden novinář zeptal, zda je křesťankou, odpověděla mu: "Ne, jsem římská katolička. A také členka skvělé židovské rasy. Jenom čekám, až se křesťané polepší." V jiném rozhovoru oproti tomu tvrdila, že je ateistka. 

Kontroverze jako nástroj marketingu 

Její výroky přitom vůbec nebyly důsledkem zmatené mysli. Naopak. Šly ruku v ruce s pečlivě promyšlenou marketingovou strategií, kterou sama vymyslela. Již ve škole se seznámila s divadlem a rozhodla se, že se jeho prkna stanou jejím osudem. Nechtěla však být jen tak obyčejnou herečkou. Chtěla být hvězdou prvního formátu. A k něčemu takovému prosté herecké umění nestačilo. 

Změna křestního jména na Sarah byla jen jedním z mnoha triků, kterými na sebe mladá žena upoutala pozornost. Mezi další patřilo ztvárnění mužských rolí, včetně slavného Hamleta. 

"Tvrdila, že role určené ženám nebyly dostatečně zajímavé, a při jejich ztvárnění nemohla ukázat všechen svůj talent," vysvětlila Stéphanie Cantarutti, kurátorka výstavy o hereččině životě, která se před několika lety konala v Paříži.  

Skandály byly cestou ke zviditelnění 

Sarah Bernhardt jako jedna z prvních umělkyň pochopila, že k opravdové popularitě nepotřebuje jen významné role, ale také pikantní materiál, který bude takzvaně krmit bulvární média. Hodilo se všechno, co mohlo šokovat prudérní společnost druhé poloviny 19. století. Sarah oblékala kalhoty, ačkoli to bylo ženám zakázáno, a prožila milostný románek s jinou ženou. A místo aby fotografům pózovala romanticky na rozkvetlé louce, nechala se vyfotografovat v rakvi. 

Do jiného stavu přišla, jak jinak, než neprovdaná. Nesnažila se to nijak skrývat a synovi jednoduše předala své vlastní příjmení. Tím stvrdila svůj status svobodné matky a zároveň i postoj, že jí na mínění okolí nezáleží. 

První světová celebrita

Historici dnes Sarah Bernhardt označují za první světovou superstar. Reportéři jí byli neustále v patách a fanoušci se mohli přetrhnout, aby ji požádali o autogram. Slavná herečka vystupovala po celém světě a její tvář se objevila i na plakátech malíře Alfonse Muchy. 

"Slavní lidé existovali vždycky, ale Sarah Bernhardt ze sebe udělala naprosto moderní celebritu, protože pochopila, že hvězdy si moc získávají skrze mocnou veřejnost a média," uvedla publicistka Sharon Marcus. 

Bez nohy, ale stále na jevišti 

V 70 letech si Sarah při jednom představení ošklivě poranila nohu. Nějakou dobu nosila sádru a vzala si dovolenou na rekonvalescenci, ale bolesti v koleni neustávaly. Nakonec kontaktovala jednoho ze svých milenců, lékaře Samuela Pozziho, a požádala ho, aby jí nohu amputoval. 

Když Pozzi odmítl, začala vyhrožovat, že si do té nohy vstřelí kulku, a pak bude muset být amputována tak jako tak. Pozzi kapituloval. Operaci ovšem neprovedl osobně, ale pověřil jí známého mladého chirurga. 

O rok později už byla nezlomná Sarah opět na prknech. Zkoušela různé dřevěné protézy, ale všechny postupně zahodila a po jevišti se nechala vozit v kolečkovém křesle. Neúnavně vystupovala až do své smrti v roce 1923. Bylo jí 78 let.