Vážný spor v Ulici: Bezpečná pomůcka, nebo hrozba

Adriana dopřeje dceři vše, ovšem až na jednu věc

Patří mobily do rukou dětem? To je další téma, které se Ulice rozhodla otevřít v nejnovějších epizodách dvaadvacáté sezóny, konkrétně v dějové lince Adriany Peškové (Sandra Nováková) a její sedmileté dcery Klárky (Stella Polášková). Dívčina kamarádka Beáta dostane telefon od tatínka, který je s mámou rozvedený a vůbec se s ní o tom neporadil.

Když bude Beáta na návštěvě u kamarádky, holčičky pořídí několik fotografií a pošlou je Klárčinu tátovi do Brazílie, což bude mít určitě ještě neblahé důsledky pro Adrianu. Jakmile ta zjistí, že děti si u ní doma hrají s mobilním telefonem, viditelně se zarazí a naštve, dokonce děvčata napomene. Ohledně malých holek a používání mobilů u ní platí určitá pravidla, a tak Adriana nekompromisně telefon zabaví. Hrát si můžou přece i bez něj, nepochybně zábavnějším způsobem.

Poté, co Beáta později odejde domů, to ale Klárka na mámu okamžitě zkusí. Přála by si mít vlastní mobil a zároveň s tím možnost kontaktovat tátu, kdykoliv se jí zlíbí. Adriana se přemluvit nenechá a dívenka se kvůli zjevné nespravedlnosti urazí. V domácnosti zavládne pořádné dusno.

My jsme mobily neměli a také jsme přežili

Jak to ale vnímají diváci? Podle očekávání zastávají někteří názor, že mobil je v dnešní době nutné zabezpečení – způsob, jak se lze s potomkem spojit kdykoliv a kdekoliv, kdyby se nedejbůh stalo něco vážného. Jiní namítají, že v dobách dávno před mobilními telefony jsme si také vystačili a žádnou újmu jsme neutrpěli.

V dnešní době patří mobilní telefon do rukou dětí i z důvodu jejich bezpečí. Rodič tak má možnost vědět, kde se jeho dítě nachází, a v případě potřeby ho může rychle kontaktovat. Je to takový záchytný bod, díky kterému víme, kde své dítě hledat, když se něco stane.

„Já měl od dvanácti let tlačítkový mobil z důvodu, abych zavolal rodičům dle potřeby. V jejím věku jsem neměl žádný mobil a jezdil jsem autobusem 25 km do školy a nic se mi nestalo a nemám z toho psychické problémy.“

No, někdy je to ale na hraně. Nikdy nevíme, kdo dítěti napíše a k čemu ho třeba přemluví. Vyrostla jsem v době, kdy se ještě žádné mobily nevyskytovaly. V případě potřeby byla vždy po ruce pevná linka doma nebo u sousedů a přežila jsem to bez úhony. Byla jsem zodpovědnější a nenudila jsem se jako dnešní mladá generace.

„Dítě ve škole potřebuje mobil? Na co? Malé děti vodí do školy nebo do družiny rodiče, stejně tak je vyzvedávají, tak nač to potřebuje? Pak do toho čumí jako uhranuté a nevnímají okolí.“

Na kterou stranu se přikláníte vy?