Hvězda Stranger Things ženským Sherlockem: Enola Holmes, nepříliš povedená snaha vytěžit slavné jméno

Novinka Netflixu nabízí hvězdné obsazení. Kromě představitelky Enoly Millie Boby Brown, která proslula jako Jedenáctka v Stranger Things, se setkáváme například s Helenou Bonham Carter, jež si zde zahrála matku celého Holmesova klanu. Ale dvě hvězdy ještě kvalitní film nedělají. Netflix se Enolou snaží cílit spíše na mladší diváky, nicméně snahy vyznívají poněkud rozpačitě. Enola se v jedné chvíli chová opravdu jako ztřeštěná puberťačka, ve druhou chvíli by jí její vyspělé chování a dedukci mohl závidět i samotný Sherlock. Tyto dva póly se střídají velmi rychle a postava tak působí poněkud nekonzistentně. Svérázná Enola navíc děj neustále komentuje, což zpočátku působí zajímavě a vtipně, postupně ale její komentáře začínají být přespříliš a divákovi spíše lezou na nervy.

S Enolou se seznamujeme, když jede na nádraží vyzvednout své bratry. V den jejích šestnáctých narozenin totiž zmizela jejich matka, která doposud Enolu vychovávala. Bratři přijíždí, aby tuto nenadálou situaci vyřešili. Mycroft ani Sherlock Enolu dlouho neviděli a jsou proto v šoku nejen ze stavu rodinného sídla, ale i z toho, že dívka rostla jako dříví v lese – tedy naprosto v nesouladu s jejich představami o tom, jak by se žena v jejich době měla chovat. Mycroft se rozhodne sestru umístit do internátu, kde napraví napáchané škody – naučí dívku pokoře, poslušnosti, vyšívání a nošení klobouků a rukavic. To se Enole nelíbí, a tak v noci uprchne a vydá se do Londýna hledat svoji matku. Po cestě potká mladého šlechtice, který také utekl z domova a po němž navíc pátrá nájemný vrah. Napínavá detektivka se tak může rozjet… Místo toho se však příběh drobí na kousky a divákovi dá stále více práce udržet pozornost.

Enole chybí charisma, na které jsme si v Sherlockovských příbězích zvykli, a které dokázala Millie perfektně předvést ve Stranger Things. Henry Cavill v roli Sherlocka není sice úplně marný, ale těm lepším představitelům rozhodně konkurovat nemůže. Mycroft má hrát omezeného záporáka a to mu docela jde, pro změnu zde však chybí hlubší motivace jeho činů – ačkoliv si ji můžeme domyslet z jiných známých holmesovských příběhů. Celá rodinka tak působí obyčejně, při vší snaze maximálně trochu nevšedně. Paradoxně nejlepší ze všech je Helena Bonham Carter, která bohužel vzhledem k tomu, že zmizí hned na počátku příběhu, dostává jen velmi málo prostoru – setkáváme se s ní pouze v Enoliných vzpomínkách.

Kromě pokusu o napínavou detektivní zápletku se tvůrci snaží zaujmout příběhem o ženské emancipaci. Matka vychovává Enolu v tom, že i když je žena, může úplně cokoliv. A chce pro ni zařídit svět, kde toto heslo bude pravdou, nikoliv jen prázdnou frází. Nejmladší Holmesová se následně po vzoru matky osamostatňuje a jde v jejích stopách. Přesto stihne během pátrání prožít lehkou romanci, následně se dostane do úzkých a nechá se zachránit od mladíka, který se z nesamostatného ťulpase během pár scén mění v inteligentního mladého muže, který Enole může svou inteligencí konkurovat. Přestože od matky nebyla připravena na vnější svět a šestnáct let žila v izolaci v rodinném sídle, vždy si hravě poradí, ví přesně, jak se chovat ve velkoměstě, zvládá s přehledem akční rvačku s mužem, vyzná se v aktuální politické situaci i módních trendech. Je zkrátka až příliš dokonalá, než aby mohla být uvěřitelná.

Postavy celkově působí velmi nekonzistentně a ploše, příběh bohužel není příliš zajímavý a pokusy o překvapivé zvraty jsou sice nečekané, ovšem mnohdy nepříliš logické. Jako oddechovka k vínu může Enola Holmes fungovat, ovšem hloubku, napětí a charisma, které nám nabídl například britský Sherlock s Benedictem Cumberbatchem rozhodně očekávat nemůžeme.