Z Ordinace až k bráně do pekel: Ivan Lupták popsal nový život s partnerem na venkovské chalupě i bolestnou ztrátu Aničky Slováčkové

Není jen postavou z Ordinace

Ivan Lupták patří k hercům, kteří se do povědomí diváků nedostali jednou jedinou výraznou rolí. Postupně si vybudoval místo v seriálech, filmech i na divadelních prknech a jeho jméno dnes najdeme pod celou řadou známých projektů. Televizní publikum si ho výrazně spojilo především s Ordinací v růžové zahradě, kde se objevuje už řadu let. Jenže zatímco před kamerou zůstává roky v jednom z nejznámějších českých seriálů, v osobním životě udělal krok, který by od člověka spojeného s Prahou a divadlem možná nikdo nečekal.

Herec slaví čtyřicáté narozeniny a za poslední roky se jeho život proměnil hned několikrát. Přestal se honit za společenským životem, odstěhoval se s partnerem na venkov, začal více přemýšlet o tom, co mu skutečně dává energii, a nakonec se pustil i do literatury. A právě ta dnes zabírá v jeho životě překvapivě velké místo.

Kdysi si neuměl představit, že opustí Prahu. Dnes se tam vrací nerad

Po absolvování herectví na pražské DAMU strávil Lupták téměř deset let v Divadle Na zábradlí. Byla to důležitá etapa jeho kariéry, zároveň ale období spojené s tempem, které mu postupně přestalo vyhovovat. Divadelní život znamenal představení, zkoušky, společenské akce a večírky, tedy přesně ten druh ruchu, který může být pro mladého herce lákavý, ale po letech začne člověka vyčerpávat. Pandemie pak podle něj mnohé změnila a donutila ho přemýšlet, jak vlastně chce dál žít.

Pochopil jsem, že abych měl energii a život mě bavil, potřebuju kvalitní spánek,

řekl v rozhovoru pro pořad Face To Face. A nebyla to jen věta, která by po skončení rozhovoru zapadla. Lupták podle vlastních slov začal svůj život skutečně přestavovat.

S partnerem, interiérovým designérem, se nakonec přestěhoval z Prahy na Kokořínsko. Z původně víkendové chalupy se postupně stalo skutečné bydlení a loni už tam dvojice žila natrvalo. Ještě před několika lety přitom herec přiznával, že si vůbec nedokázal představit, že by hlavní město opustil. Dnes si naopak pochvaluje chvíle, kdy přijede domů, stihne západ slunce a večeři na zahradě.

Není to přitom žádná idylická chalupa bez práce. Dům stále vyžaduje péči a rekonstrukce přinesla spoustu povinností. Lupták si ale pochvaluje především něco, co mu v Praze chybělo, klid. Pozemek navíc nemají nijak obrovský, takže ani sekání trávy se podle něj nestává několikahodinovou výpravou. Když má volno, nejraději si sedne na zahradu a prostě nic nedělá. A jako protiváhu k hereckému životu si oblíbil také plavání.

Bydlí nedaleko místa, kterému se říká brána do pekel

Jejich dům navíc stojí v kraji, který má k obyčejné venkovské idyle poměrně daleko. Nedaleko se nachází hrad Houska, jeden z nejzáhadnějších českých hradů, s nímž je spojena legenda o bráně do pekel. Právě tajemná atmosféra místa Luptáka baví natolik, že tam rád vodí návštěvy.

A jednou jim dokonce mohl ukázat vlastní důkaz, že se kolem hradu opravdu děje něco zvláštního. V rozhovoru popisoval situaci, kdy se skupince lidí přímo na nádvoří několikrát z nevysvětlitelného důvodu nepodařilo pořídit fotografii. Přitom sám o sobě říká, že je spíš strašpytel. Možná právě proto ho podobné příběhy baví – může si užívat tajemnou atmosféru, aniž by musel předstírat, že by se v ní chtěl pohybovat o půlnoci úplně sám.

Jeho vztah k novému domovu ale není založený na mystice. Podstatnější je pro něj pocit, že nemusí být neustále někde mezi lidmi.

Žiju na venkově a jsem spokojený,

popsal svůj současný život pro Novinky. Zároveň připustil, že člověk nikdy neví, co přijde dál.

Po letech před kamerou překvapil knihou

Herec, který byl zvyklý pracovat se scénářem někoho jiného, si vytvořil vlastní svět. Jeho literární prvotina Pan Bůh a paní Bohová mají krizi vyšla v roce 2025 a rychle se zařadila mezi výrazné české knižní debuty. Příběh se vrací do devadesátých let a sleduje dospívání chlapce Julia, který vyrůstá v komplikované rodině a postupně hledá vlastní identitu.

Lupták přitom neskrývá, že kniha je do určité míry osobní. Nejde o čistou autobiografii, řada motivů ale vychází z jeho vlastních zkušeností. V rozhovoru pro Supraphon popsal, že se při psaní řídil mimo jiné radou začínajícím autorům, aby psali o tom, co sami zažili. Vzpomínky na dětství na kladenském sídlišti se tak proměnily v literární materiál.

Zajímavé je, že k nápadu psát se nedostal přes žádné velké literární ambice. Už dříve na sociální sítě přidával ke svým fotografiím krátké příběhy. Lidé na ně reagovali a postupně ho přesvědčili, že by měl zkusit napsat něco delšího. A herec jejich výzvu skutečně vyslyšel.

Výsledek ho překvapil možná stejně jako čtenáře. Kniha získala výrazný ohlas a letos dostala dokonce zvukovou podobu. A nebyl by to Ivan Lupták, kdyby ji jednoduše přenechal někomu jinému. Audioknihu si totiž načetl sám.

Jeho vlastní hlas teď vypráví příběh, který má velmi blízko k němu

Audiokniha vyšla v červnu 2026 a má více než osm hodin. Lupták se v ní ocitl v poměrně neobvyklé pozici – není jen autorem, ale zároveň interpretem vlastního příběhu. Pro posluchače to znamená ještě osobnější podobu knihy, která už sama o sobě vychází z jeho zkušeností.

A právě práce s hlasem pro něj není žádnou novinkou. Od roku 2021 spolupracuje se Supraphonem a načetl například texty Josefa Lady, Karla Čapka, Jaroslava Haška nebo Bohumila Hrabala. Herecká zkušenost se tak při literární práci ukázala jako velká výhoda.

Na druhou knihu už také myslí. Tentokrát se chce pustit do podstatně těžšího tématu – nevyléčitelné nemoci a smiřování se s blížícím se koncem života. Námět přitom vznikl ještě před zhoršením zdravotního stavu jeho blízké seriálové kolegyně Anny Julie Slováčkové. Po její smrti pro něj dostal nový a mnohem bolestnější význam.

Lupták o tom mluvil otevřeně i v rozhovorech. Přiznává, že psaní během pracovního zápřahu není jednoduché a potřebuje k němu prostor a klid. Právě život na venkově mu ho ale může nabídnout víc než pražské tempo.

Odchod Anny Slováčkové ho zasáhl víc, než dával najevo

V Ordinaci se během let nesetkal pouze s hereckými kolegy. S Annou Julií Slováčkovou si vytvořil velmi blízký vztah a spojoval je mimo jiné černý humor. Její předčasný odchod pro něj proto nebyl jen smutnou zprávou, ale osobní ztrátou. Ještě krátce před její smrtí spolu komunikovali prostřednictvím zpráv. Lupták jí tehdy doporučoval, aby především odpočívala a ozvala se, až jí bude lépe. Odpověď už nepřišla.

Divadlo úplně neopustil. Jen už si pečlivě vybírá, do čeho půjde

Znamená tedy odchod z pravidelného divadelního angažmá definitivní konec divadelního Luptáka? Rozhodně ne. Herectví ho stále baví, jen už nechce přijímat každou nabídku automaticky. Jak sám naznačuje, mnohem víc si vybírá projekty, které mu dávají smysl.

Jedním z nich je francouzská komedie Chlapi radši lžou, v níž hraje muže, který před svým okolím ukrývá vlastní sexuální orientaci. Pro Luptáka je to zajímavá role i vzhledem k jeho vlastní zkušenosti s coming outem. Když se před lety rozhodl o své orientaci veřejně promluvit, setkal se i s obavami, že by tím mohl přijít o práci. Jak ale později řekl, nic takového se nestalo.

Ani filmovou kameru neopouští. V roce 2026 natáčí například komedii Rozlučky se svobodou, kde hraje ženicha Petra. Na projektu se potkal s Patrikem Děrgelem a Adamem Mišíkem a samotná zápletka si pohrává s poněkud nepříjemnou otázkou: co když člověk těsně před svatbou zjistí, že žena, se kterou chtěl strávit zbytek života, není ta pravá?

Zajímavý je přitom kontrast mezi jeho filmovou postavou a skutečným životem. Zatímco ve filmu řeší ženich rozlučku se svobodou, Lupták sám podobné večírky příliš nemusí. Podle svých slov nepije, nekouří a k sociálním sítím se dokonce vrátil až v souvislosti s vydáním knihy. Ani tam se ale necítí úplně doma a přiznává, že má stále chuť z tohoto prostředí utíkat.

A pak je tu ještě jeden paradox: natáčení v temnotě mu nevadí

Přestože si soukromě vybral klid, zahradu a ticho, profesně se temným místům rozhodně nevyhýbá. Objevil se například v hororu Uzel zla, který vznikal v křivoklátských lesích a v prostorách staré pražské továrny. Film měl premiéru v českých kinech v říjnu 2025 a Lupták v něm stanul po boku Petra Uhlíka, Sabiny Rojkové nebo Valérie Zawadské.

Sám přitom přiznává, že právě strašidelná místa nejsou jeho oblíbeným prostředím. Natáčení si ale užil. Ostatně člověk, který žije nedaleko hradu opředeného legendami o pekle, má k podobným příběhům možná přece jen o něco blíž než většina ostatních.