Drsný start v Praze i trapné první rande. Patrik Děrgel popsal své rozpačité herecké začátky

Studium otevřelo dveře do světa divadla a dalo mu pevné základy, na nichž mohl stavět dál. Další logický krok směřoval do Prahy na Divadelní fakultu Akademie múzických umění, kde se začal formovat jeho osobitý herecký projev. Přechod z menšího města do hlavního byl drsný, tempo zběsilé a ruch neúprosný. Patrik ale nikdy nepatřil k lidem, kteří by se vzdávali po prvním karambolu. Postupně si našel přátele, zázemí i místo, které mu dovolilo dýchat, a paradoxně to bylo přímo v centru na Kampě, kde sdílel byt s kamarádem a vzpomíná na toto období s lehkým úsměvem i nadhledem.

Divadlo jako jistota, kamera jako výzva

Divadelní svět Patrika přijal bez okolků. V divadelním prostředí se pohyboval s lehkostí, která se nerodí přes noc. Cenné zkušenosti získával v Národním divadle moravskoslezském, Divadle Petra Bezruče i v Těšínském divadle. Výraznou kapitolou se stalo angažmá ve Švandovo divadle, kde se objevil v inscenacích jako Gottland, Nebe nad Berlínem nebo Frankenstein.

Vedle divadelních prken se začal pravidelně objevovat i před kamerou. Diváci si ho pamatují z filmů Don’t Stop, Martin a Venuše či z oceňovaného seriálu Hořící keř, kde zaujal civilním a přesným herectvím. Televizní obrazovky pak přidaly seriály jako Ulice, Kriminálka Anděl, Modrý kód nebo aktuální projekt Kamarádi. Patrik patří k hercům, kteří nestaví na okázalosti, ale na poctivé práci, a právě proto působí přirozeně v každé roli, ať už stojí na jevišti, nebo před kamerou.

Rodina jako pevný bod uprostřed všeho

Vedle práce má v jeho životě zásadní místo rodina. Seznámení s herečkou Markétou Děrgelovou během studií na DAMU zpočátku nevypadalo jako romantický film. První rande skončilo spíš trapným tichem než jiskrami, sympatie chyběly na obou stranách a dojem byl rozpačitý.

Osud si ale počkal na vhodnější okamžik a dal jim druhou šanci. Setkání na horách, pozvání do kina na film, kde Patrik sám hrál, a od té chvíle se začal psát úplně jiný scénář. Dnes jsou manželé už několik let, vychovávají syna Vavřince a dceru Miru a působí jako sehraný tým. Patrik o rodině mluví s klidem a pokorou, bez zbytečných frází. Právě rodinné zázemí mu dává rovnováhu, kterou herecká profese často narušuje, a pomáhá mu udržet nohy pevně na zemi.

Chalupa, dřevo a ticho místo potlesku

Pražský život má své výhody, ale skutečný odpočinek nachází Patrik jinde. Únikem se stala chalupa v Křivoklátských lesích, která patří rodičům jeho ženy. Rozlehlý pozemek, louka, kus lesa a sad vytvářejí prostor, kde se zpomaluje čas. Tady herec rád seká trávu, pracuje se dřevem a dělá věci vlastníma rukama.

Sám si postavil pergolu, což o něm vypovídá víc než dlouhé rozhovory. Má rád výsledek, který je vidět a drží pohromadě. Pobyt v přírodě bere jako nejlepší terapii, bez nutnosti slov a bez scénáře. Právě kontrast mezi divadelním světem a tichem lesa ukazuje Patrika Děrgela v celé šíři. Herec, manžel, táta i chlap, který si dokáže vyhrnout rukávy a najít radost v obyčejných věcech. Možná i proto působí tak autenticky na jevišti i mimo něj Patrik Děrgel.