Zítra odpoledne se neodtrhnete od televize. CS Film nasazuje nejkontroverznější film socialistické éry Československa

Existují filmy, které po desetiletích zestárnou. A pak jsou takové, které sice nesou stopy své doby, ale stále v sobě mají něco magnetického. Král Šumavy z roku 1959 patří přesně do druhé skupiny. Dodnes funguje jako napínavý příběh plný mlhy, nebezpečí a tísnivé atmosféry pohraničí. Přestože vznikl v době silně ovlivněné tehdejší ideologií, podařilo se režisérovi Karlu Kachyňovi vytvořit dílo, které přežilo svou dobu. Kritici dodnes upozorňují, že navzdory výraznému propagandistickému rámci měl film neobvykle silnou atmosféru, psychologii postav a téměř baladickou poetiku.

Příběh diváka přenese do roku 1948. Na Šumavě se pohraničníci snaží zastavit převaděče, kteří přes hranice vodí lidi do Německa. Mezi nimi se pohybuje tajemná postava přezdívaná Král Šumavy, muž, který dokonale zná močály, lesy a nebezpečné stezky. Právě z této postavy se časem stala téměř legenda. Ve filmu působí jako stín pohybující se v mlze, člověk, kterého téměř nelze dopadnout.

Skutečný Král Šumavy byl jiný

Právě zde začíná hranice mezi filmem a realitou. Mnoho lidí si dlouho myslelo, že příběh vychází přesně ze skutečných událostí. Ve skutečnosti tomu tak nebylo.

Filmový Král Šumavy vznikl v době, kdy měla kinematografie jasně daný úkol – ukazovat pohraničníky jako ochránce pořádku a převaděče jako nebezpečné narušitele. Skutečné příběhy lidí na hranicích však byly mnohem složitější. Legendární převaděč Josef Hasil, kterému se přezdívalo skutečný Král Šumavy, nebyl vnímán jen jako pašerák nebo zločinec. Pro řadu lidí představoval člověka, který pomáhal dostat se přes železnou oponu těm, kteří chtěli utéct z komunistického Československa. Zatímco film staví pohraničníky do role jednoznačných hrdinů, skutečný příběh měl daleko více odstínů a pohledů.

Právě proto se po roce 1989 začalo o filmu diskutovat úplně jinak. Změnil se historický pohled, ale síla samotného snímku zůstala.

Temné močály a opuštěná Šumava vytvořily polovinu úspěchu

Jednou z nejsilnějších zbraní filmu byla bezpochyby příroda. Karel Kachyňa totiž nechtěl vytvářet umělé kulisy ve studiích. Tvůrci vyrazili přímo do drsného šumavského prostředí.

Natáčelo se převážně v okolí Kvildy a filmaři využili skutečné lokace, které nesly stopy poválečných změn. Nebylo těžké taková místa s poválečnou atmosférou najít. Kamera zachytila opuštěná místa, pozůstatky vysídlených oblastí i zdejší kostel svatého Štěpána a okolní hřbitov. Diváci tak viděli autentickou Šumavu, která tehdy stále nesla jizvy po dramatických událostech předchozích let.

Právě kameraman Josef Illík dokázal vytvořit obrazy, které dodnes působí téměř hypnoticky. Husté lesy, ranní mlha a močály nevytvářely jen kulisu. Staly se samostatnou postavou filmu. Mnozí filmoví historici se shodují, že právě příroda udělala z Krále Šumavy něco víc než běžný dobový snímek.

Mladá Jiřina Švorcová tehdy okouzlila známého hereckého svůdníka

Když se dnes řekne Jiřina Švorcová, většina lidí si vybaví výraznou herečku a později také kontroverzní veřejnou osobnost. Ve filmu Král Šumavy však diváci viděli úplně jinou Jiřinu Švorcovou, mladou, půvabnou a přirozeně krásnou ženu. Tehdy teprve stoupala mezi velké hvězdy. Ve filmu ztvárnila Marii Rysovou a kamera jí mimořádně přála.

A nebyla jediná, koho její kouzlo zasáhlo. Právě během práce na filmu totiž našla velkou lásku. Jejím partnerem se stal Jiří Vala, známý charismatický herec, kterému pověst velkého svůdníka rozhodně nechyběla. Vala měl mezi ženami mimořádný úspěch a patřil k nejvýraznějším mužským tvářím své generace. Není proto těžké představit si, že mezi natáčením v šumavské přírodě a dlouhými dny přeskočila jiskra. Jejich vztah se tehdy stal jedním z nejvíce sledovaných hereckých spojení své doby.

Film, který přerostl vlastní dobu

Když měl Král Šumavy premiéru na konci roku 1959, málokdo mohl tušit, že se z něj stane jeden z nejslavnějších českých filmů. Diváci do kin přicházeli za dobrodružstvím, napětím a tajemnou postavou převaděče. Dnes lidé film sledují ještě z jiného důvodu. Je svědectvím o době, která byla mnohem složitější, než se tehdy smělo na filmovém plátně ukazovat.

Ve své době na film chodili diváci kvůli lidským příběhům, syrové přírodě a zvláštnímu pocitu, že někde v mlze mezi stromy se pohybovala postava, kterou nikdy nikdo úplně nepochopil.

Ve vysílání 30.5. na CSFilmu ve 14:00.