Netflix vrací na scénu jednoho z nejznámějších zločinců světa. Tentokrát ale stojí v centru obyčejní policisté

Na Netflix dorazil nový mexický thriller, který se vrací k jedné z nejznámějších událostí v dějinách mexického boje proti drogovým kartelům. Zatčení (La captura, v zahraničí také Facing El Chapo) se odehrává během několika hodin, kdy se obyčejná policejní hlídka dostane do bezprostřední blízkosti Joaquína „El Chapa“ Guzmána. Film měl na Netflixu premiéru 21. srpna 2026 a už samotný skutečný příběh nabízí materiál, ze kterého pořádně mrazí.

Tentokrát není hlavním hrdinou El Chapo

Joaquín Guzmán Loera patří k nejznámějším postavám světa organizovaného zločinu. Jeho život už inspiroval řadu dokumentů, seriálů i filmů a Netflix má příběhy nejotrlejších a nejnebezpečnějších zločinců v oblibě.

Tentokrát se Zatčení vydává jinou cestou. Režisér Chava Cartas se záměrně rozhodl nevyprávět další příběh o vzestupu mocného narkobarona. Do centra postavil dva policisty, kteří se ocitli ve chvíli, kdy se museli rozhodnout, co udělají s mužem, jehož hledalo celé Mexiko. Tvůrci tak chtěli obrátit obvyklou perspektivu příběhů o drogových bossech. Neoslavovat zločince, ale ukázat lidi, kteří se mu postavili.

Právě tato změna byla pro představitele hlavních rolí jedním z důvodů, proč do filmu šli. Alfonso Herrera, kterého diváci znají například ze seriálů Sense8 a Ozark, přiznal, že ho zaujal právě pohled ze strany policistů. Podle něj se podobné příběhy velmi často vyprávějí očima zločinců, zatímco tentokrát dostali prostor lidé, kteří stáli proti nim.

Všechno začalo v Los Mochis

Příběh se vrací do 8. ledna 2016. Mexické bezpečnostní složky tehdy podnikly operaci známou jako Cisne Negro, jejímž cílem bylo dopadnout El Chapa. Guzmán se svým spolupracovníkem El Cholem unikl z domu v Los Mochis kanalizací. A právě tady skutečnost začíná připomínat hollywoodský thriller.

Dvojice se dostala z kanalizačního systému, ukradla automobily a snažila se uniknout z oblasti. Na silnici však narazila na dva federální policisty, kteří prováděli běžnou kontrolu. Policisté tehdy vůbec nemuseli vědět, koho mají před sebou. Rutinní zastavení auta se v jediném okamžiku změnilo v jednu z nejnebezpečnějších situací jejich kariéry.

A právě okamžiky v policejním voze jsou pro nový film zásadní. Po zadržení totiž nezačala jen obyčejná cesta na stanici. Podle svědectví, která novinář Héctor de Mauleón získal od policistů, přišla nabídka, kterou by většina lidí jen těžko odmítla.

Patnáct milionů pesos za to, že ho pustí

El Chapo měl podle svědectví policistům nabídnout peníze za svou svobodu. Nabídka postupně rostla, z několika milionů až na 15 milionů pesos pro každého z obou mužů.

Tady se z akčního filmu stává především psychologická hra. Policisté vědí, že mají před sebou člověka s obrovskou mocí a kontakty. Zároveň si nemohou být jistí, kdo další je na jeho straně. Proti nim stojí nejen muž, který se právě dostal z rukou armády, ale také celý svět zločinu, jenž za ním zůstává. Alfonso Herrera pro La Jornada popsal právě tuto část jako jeden z nejsilnějších momentů příběhu. Policisté měli možnost několikrát zvolit jednodušší cestu, přesto se rozhodli udělat to, co považovali za správné.

Scénář vznikal z novinářských kronik

Film přitom nevychází pouze z volné inspirace skutečnou událostí. Základem se staly dvě kroniky novináře Héctora de Mauleóna, které vyšly v mexickém deníku El Universal. Jedna z nich se věnovala samotnému zatčení, druhá přinesla pohled na chvíle, které následovaly. De Mauleón navíc mluvil přímo s policisty, kteří se skutečného zadržení účastnili. Tvůrci tak měli k dispozici jejich svědectví, nikoli pouze mediální popis události. Do přípravy filmu vstoupily také dobové materiály včetně videa z pokusu o zatčení, při němž El Chapo a El Cholo uprchli kanalizací.

Scénář napsal spisovatel Bernardo Esquinca společně s de Mauleónem a režie se ujal Chava Cartas. Hlavní dvojici policistů ztvárnili Alfonso Herrera jako Arturo Carmona a Noé Hernández jako Héctor Rosales. El Chapa si zahrál Héctor Kotsifakis. Ve filmu se dále objevují například Paola Fernández, Juan Pablo Cruz García nebo Fernando Cuautle.

Tvůrci nechtěli natočit další oslavu narkobarona

Jedna věc je na filmu mimořádně zajímavá. Tvůrci si totiž museli položit otázku, jak El Chapa zobrazit, aby z něj znovu nevytvořili charismatického antihrdinu. Režisér proto podle svých slov usiloval o rovnováhu. Nechtěl vytvořit ani propagaci zločinu, ani nekritický pomník mexickým bezpečnostním složkám. Chtěl ukázat konkrétní lidi a jejich rozhodnutí v situaci, kdy je strach, korupce a násilí všudypřítomné. Netradičně tvůrci pracovali také se samotnou postavou El Chapa. Bernardo Esquinca ho nechtěl představovat jako všemocného krále podsvětí. Ve filmu je už v určitém úpadku, jeho impérium čelí vnitřním problémům a on sám má za sebou předchozí útěk z vězení. Stále je nebezpečný, ale už není na vrcholu své moci.

Už teď na Netflixu.