Oblíbená česká herečka vyměnila ruch Prahy za venkov
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciŽivot na venkově
Když Petra Hřebíčková zrovna nehraje a nemusí být v Praze, ráda tráví čas s rodinou na chalupě. Popsala:
Naše chaloupka ovšem není žádná roubenka na samotě, ale normální domek ve vesnici. Našli jsme si tam přátele a děti tam mají kamarády, na které se těší, takže tam nejezdí jen kvůli nám, ale i za kámoši. Běhají s nimi po vesnici a po lese, stavějí si bunkry, vyrábí meče a jsou celé dny venku. I tohle je jeden z důvodů, proč jsem chalupu tolik chtěla.
Herečka je ráda, že svým dětem může dopřát dětství, jaké měla i ona. Petra navíc svým klukům i spoustu věcí sama vyrábí. Nechala se slyšet:
Baví mě něco vyrábět, nemám na to moc čas, ale mám to ráda. Se sestrou si ukazujeme navzájem, co jsme vytvořily. Synům pomáhám dělat štíty a meče. Vezmeme pilu, brousíme, natíráme...)
Koníčky Petry Hřebíčkové
Kromě manuálních prací miluje Petra i tanec, zpěv nebo hru na piano. Poslední roky ale na tyto své koníčky nemá příliš času. Uvedla:
Hodně času nám bere dům a zahrada, ale být venku je pro mě relax, navíc práce s hlínou je něco až duchovního. Někdo chodí do kostela, někdo do přírody.
Organizace času a odpočinek
Petra má s partnerem Matějem Dadákem tři děti a není tedy divu, že se nenudí. Zároveň se ale nechala slyšet, že její partner je skvělým otcem. Řekla:
Můj muž je plnohodnotným rodičem a je na něj absolutní spoleh. V tom mám velké štěstí, protože to není všechno jen na mně.
Herečka se navíc snaží brát jen tolik práce, kolik je schopná zvládnout. Naučila se pracovní nabídky i odmítat. Aktuálně herečku můžete vidět například v seriálu Hec, který běží na České televizi. Jedná se o šestidílnou detektivní sérii inspirovanou skutečnou událostí, kdy na severu Moravy shořel vzácný dřevěný kostel. Petra v seriálu hraje kriminalistku, která událost vyšetřuje. Popsala:
Je to jedna z těch rolí, které je těžké po natáčení pustit a setřepat ze sebe. Alena mi přirostla k srdci. Každé postavě propůjčujete sama sebe a některé věci si zkrátka nemůžete nepřipustit. A pokud je to takováto role, kde neexistuje žádná nadsázka, musí vás naprosto prostoupit a pak to zase musíte vědomě pustit. Je to skoro takový rituál. Tohle je důvod, proč mě herectví tolik baví a naplňuje. Je pro mě až terapeutické.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci