Jiřina Švorcová patřila mezi naše nejkontroverznější herečky. Herecký talent zastínila angažovanost v politice

Jiřina Švorcová se narodila 25. května 1928 a k divadlu ji to táhlo od dětství. Na konzervatoř nastoupila v roce 1946, ale už za dva roky se střední škola změnila na Divadelní akademii múzických umění, a tak se všichni studenti rázem stali vysokoškoláky. Už během studia hostovala v Národním divadle, ale po ukončení studií zamířila na zkušenou do divadla v Hradci Králové. Už po roce se s bývalými školáky ocitla v Divadle na Vinohradech, které se tehdy jmenovalo Divadlo Československé armády. Čekala ji skvělá kariéra. Byla mladá, krásná a talentovaná.

V divadle zůstala až do roku 1989, kdy si po revoluci začaly lidé „vyřizovat účty“. Herecké prostředí nebylo výjimkou. Kolegové a lidé, které měla za přátele, se k ní najednou neznali. Některé připravovala k hereckým zkouškám, za jiné se uměla přimluvit a využít své politické moci, ale to bylo zapomenuto. Před „lidovým soudem" najednou stála zarytá komunistka a herci vyhrožovali stávkou, pokud zůstane v divadle.

Švorcová to nijak nedramatizovala a odešla do penze. Cítila však pachuť, protože si nebyla vědoma toho, že by někomu ublížila. Zaskočilo ji, ak se lidé ze dne na den změnili, přestali ji zdravit a když to šlo, vyhýbali se jí.

Ani vysvětlování, že přece nikomu neškodila a má právo na svůj politický postoj, nezabíralo. Moc přátel jí nezůstalo, ale ztráta divadelního prostředí ji tížila ještě víc. Ještě dva roky se jí o divadle každou noc zdálo, než si zvykla. I přes nepřízeň osudu nezahořkla a vždy ráda přijala pozvání k rozhovoru nebo do nějakého pořadu. Své myšlenky nakonec sepsala do pamětí.

Navzdory smutnému konci kariéry si Jiřina Švorcová užila popularitu během mládí a středního věku. Už ve snímku Král Šumavy na sebe dokázala strhnout pozornost. V televizi chvíli pracovala jako hlasatelka, protože měla velice dobře posazený hlas a mluvila velice zřetelně. Televizních inscenací a her natočila hodně, jako ostatně i jiné herečky. Bohužel většina této tvorby už není pro dnešní Českou televizi dost dobrá.

Televizní hvězda se z ní stala až v okamžiku, kdy se na obrazovkách objevil seriál Žena za pultem. A přestože tam hrála celá řada herců, porevoruční kritiku za seriál schytala jen Švorcová. Ostatní tento seriál asi natáčeli z donucení.

Seriál měl úspěch i v Maďarsku, v NDR a také třeba na Kubě.

Švorcová měla tu smůlu, že opravdu uvěřila v ideu komunismu. A zatímco řada slušných lidí tzv. „vrátila legitimaci“, když zjistila, že komunismus v praxi se sepsaným ideálům nepodobá, ona věřila, že se nakonec to „dobro“ prosadí. Jak došlo na politiku, jako by se zatvrdila a odmítala si připustit, že se mýlila. Do strany vstoupila v roce 1946, plná ideálů a nadšení, že po válce bude svět lepší. V roce 1976 už byla dokonce členkou ÚV KSČ. Byla také zvolenou předsedkyní Svazu českých dramatických umělců.

Na nenávistné dopisy a vyhrožování už si musela zvyknout v roce 1968, kdy i přes okupační vojska zůstala zarytě věrná svým ideálům. Poštou jí přišla i oprátka. S úsměvem potom líčila, že za deset let měla zase hodně pošty – to když jí lidé psali, jak se jim líbí v seriálu Žena za pultem a jak jí rozumí. Po letech pochopila, že vlastně ani ten obdiv, ani ta nenávist nejsou pravé.

V soukromém životě se vdávala v jedenadvaceti letech, aby se o tři roky později s dirigentem Rohanem rozvedla. Teprve potom potkala svého osudového muže – hereckého kolegu Jiřího Valu. Toho jí přebrala kamarádka z divadla, Jiřina Jirásková. Ani ona si však vyhlášeného proutníka nedokázala udržet. Druhý manžel, akademický malíř Vladimír Štola, zemřel za tragických okolností při pádu na schodech vlastního domu.

Jiřina Švorcová zemřela 8. srpna 2011 v Léčebně dlouhodobě nemocných v Malvazinkách. Ne všichni na ni vzpomínali ve zlém. Herečka Antonie Hegerlíková o ní tvrdila, že to byla hodná a čestná ženská, která nikomu neublížila.

Jiřinu Švorcovou si připomeneme v pohádce Anynka a čert 10. srpna odpoledne na ČT1.