Kdo byl ve skutečnosti četník Karel Arazím: Jeho osud je mnohem zajímavější než ve slavném seriálu

Četnické humoresky patří k tomu nejúspěšnějšímu, co v porevoluční ČT vzniklo

Když se 4. ledna 2001 poprvé objevily na obrazovkách Četnické humoresky, jen málokdo mohl tušit, že se z nich stane jeden z nejúspěšnějších českých seriálů posledních desetiletí. Od té doby se pravidelně vracejí v reprízách a stále si nacházejí nové diváky. Někdo se vrací kvůli dobové atmosféře první republiky, jiného přitahují kriminální příběhy, které dnes už působí téměř romanticky, a mnozí diváci se jednoduše rádi vrací k osudům hlavních hrdinů. Diváci sledují především Karla Arazíma v podání Tomáše Töpfera, velitele brněnské pátrací stanice, jehož klidný přístup, smysl pro spravedlnost i lidskost se staly neodmyslitelnou součástí seriálu.

Právě tato postava se za roky vysílání proměnila v jednu z nejvýraznějších rolí Tomáše Töpfera. Arazím působí jako člověk, kterého by každý rád potkal i ve skutečnosti. Je rozvážný, zkušený a schopný zachovat si nadhled i v komplikovaných situacích. Jenže málokdo ví, že seriálový hrdina nevznikl pouze ve fantazii scenáristů. Ve skutečnosti měl velmi konkrétní předobraz.

Nebyl Karel, ale Josef

Tvůrci seriálu se inspirovali skutečným četníkem Josefem Arazimem. A zatímco osudy televizní postavy přinášely napětí a dramatické zvraty, skutečný život Josefa Arazima byl ještě mnohem složitější.

Narodil se 20. listopadu 1898 v Sedlčánkách u Českého Brodu do početné rodiny tesaře Josefa Arazima a zemědělské dělnice Marie. Rodina žila skromně a po smrti otce, když bylo Josefovi pouhých dvanáct let, musel společně se sourozenci pomáhat matce se splácením dluhů. Začal pracovat jako tesařský pomocník, ale těžké časy měly teprve přijít.

V květnu roku 1916 narukoval do armády a přesně v den svých osmnáctých narozenin byl odeslán na italskou frontu. O rok později utrpěl následky otravy bojovým plynem. Po uzdravení přešel do zajetí a následně vstoupil do československých legií. Vrátil se do nově vzniklého Československa a podílel se také na osvobozování Slovenska.

Muž v uniformě našel nový směr

Po návratu domů se znovu snažil živit jako tesař, práce ale nebylo dost. Proto se rozhodl vrátit k uniformě – tentokrát však četnické. V roce 1921 nastoupil jako četník na zkoušku a postupně si budoval kariéru, která ho přivedla až k pátrací službě.

Během služby absolvoval kriminalistické kurzy, získal řidičské oprávnění a pracoval také se služebními psy. Nejprve mu byl přidělen erdelteriér Dereš, později německý ovčák Sylva. Vedle běžné služby zastával i další činnosti, působil jako pomocný fotograf, vedl evidenci pachatelů a podílel se na vyšetřování případů.

V osobním životě našel štěstí v roce 1933, kdy se oženil s Miladou Zemanovou. O rok později se manželům narodila dcera Alena. Zdálo se, že život konečně nabírá klidnější směr. Jenže dramatické dějiny 20. století zasáhly i do jeho osudu.

Válka změnila všechno

Po okupaci se Josef Arazim zapojil do protinacistického odboje. Ve službě sabotovoval některá nařízení, likvidoval udání a pomáhal lidem pronásledovaným gestapem. Podle dostupných materiálů mimo jiné umožnil útěk několika hledaným osobám a podílel se i na ukrývání zbraní.

Přestože riskoval vlastní život, po válce nepřišlo okamžité uznání. V roce 1945 se stal příslušníkem Sboru národní bezpečnosti a byl povýšen, pozdější politické změny ale jeho život znovu obrátily vzhůru nohama. V padesátých letech čelil obviněním a musel opakovaně dokazovat své zásluhy z odboje i legionářské minulosti.

Nakonec odešel do výslužby bez skutečného ocenění své služby. Zdravotní problémy se navíc začaly stupňovat. Pracoval ještě jako vrátný a opakovaně žádal o uznání zásluh, ale marně.

Duchovní otec Četnických humoresek

Příběh Josefa Arazima by možná zůstal zapomenutý v archivech, kdyby se mu nezačal věnovat právník, policista, historik a spisovatel Michal Dlouhý. Právě on se dlouhodobě zabýval historií československého četnictva a rozhodl se připomenout veřejnosti neprávem opomíjený svět prvorepublikových četníků.

Stal se autorem námětů několika dílů Četnických humoresek a působil také jako odborný poradce při přípravě seriálu. Díky archivním materiálům i vzpomínkám rodiny Josefa Arazima později vznikla kniha Humoresky vážně, která se stala důležitým zdrojem při tvorbě seriálu.

Možná právě proto působí Četnické humoresky i po letech tak věrohodně a lidsky. Za příběhy totiž nestojí jen scenáristická fantazie, ale skutečné lidské osudy. A ten nejznámější z nich patřil muži, který se nejmenoval Karel, ale Josef Arazim. Jeho život byl plný válek, zvratů, odvahy i nespravedlnosti.