Tento herec, dabér, cestovatel a otec dvou synů má zajímavou roli v seriálu Polabí

Na psí knížku má s partnerkou dvě děti

Martin Písařík (1. července 1979, Praha), který rozhodně nevypadá na to, že má padesátku už nadohled, žije dlouhodobě ve stabilním partnerství s kadeřnicí Michaelou. Jejich vztah překročil patnáct let, a přestože svatbu plánují, herec říká, že ji berou spíše jako „hezkou příležitost k oslavě než jako nutnost“.
Narodili se jim dva synové, starší Patrik a mladší Marek. Písařík o nich říká, že přestože jsou oba jeho „kopie“, každý je jiný: starší je citlivý, mladší drsnější typ. Rodinný režim je pro něj důležitý:

Veškerý čas, kdy nepracuju, trávím doma. Partnerka ví, že když nejsem, tak ne proto, že bych nechtěl, ale protože hraju nebo točím.

Dabérské geny a hlas i mimo obrazovku

Méně často se může ve veřejných profilech objevit jeho dabérská činnost – přitom jde o významnou část kariéry. Daboval například jednu z postav ve filmu „Avatar“.
Kromě dabingu hraje v kapele, moderuje a věnuje se muzikálu. V rozhovoru pro ČT24 uvedl, že herectví bere jako „olympiádu, která se skládá z několika disciplín“, a že právě rozmanitost profesí ho baví.

Vášeň pro cestování a motorky

Jedním z výraznějších osobních rysů je jeho živý vztah k cestování, především motocyklem. Spolu s cestovatelem Igorem Brezovarem absolvoval mototrip po Iráku a Africe v rámci dokumentárního cyklu.

Na motorce je člověk lidem blíž,

shrnul své zkušenosti. Cesta nebyla jednoduchá. Zmiňoval problémy s vízy, nestabilní oblasti Afriky a nutnost respektu k místním.

Motorka je pro mě adrenalin, na řece si naopak užívám relax.

Svatba? Ne právě teď…

Zatímco je partnerství dlouhodobé, svatba je stále odkládána. Písařík v jednom rozhovoru přiznal:

Plánujeme ji už patnáct let, ale zatím to nevyšlo. Fungujeme spolu, máme děti, takže to není nutné.

Důvody? Mezi nimi se objevují priorita rodiny, práce, časová náročnost i vlastní postoj herce k instituci manželství.

Role, která mu sedne

V seriálu Polabí ztvárnil Martin Písařik roli Marka Berana, syna policejního náčelníka, který je tak trochu černou ovcí rodiny. Přestože mu široké okolí nemůže odpustit, že zaplatil kauci za kluka obviněného z vraždy, na diváka působí ve své roli čestného chlapíka bez předsudků, velmi dobře. Marek je přesvědčený, že si Ondřej zaslouží zastání, dokud mu vražda nebyla prokázaná a neláme nad ním hůl, přestože to s ním nevypadá moc dobře. Snaží se také mladého rebela trochu hlídat, protože ví, jak rychle v něm bouchnou saze a hned je v maléru. Neřeší věc viny a neviny, jen se snaží ho podporovat, protože jako kluk z domova, Ondřej nikoho blízkého nemá.

Trnem v oku je nejen rodině zavražděné dívky, ale i své vlastní rodině, kdy otec i bratr (policisté) jsou přesvědčeni o tom, že Ondřej svoji dívku Ivetu zabil a nechápou, proč ho Marek chrání. Kdyby zůstal ve vazbě, místní by měli klid. Ondřej na svobodě jim přijde jako výsměch spravedlnosti. Nikdo nepochybuje, že je vrahem.

Markův život se začal komplikovat i kvůli dávné lásce Lucii, která se kvůli péči o nemocného otce vrátila domů. Jenže není sama, má děti a manžela. Oba však k sobě náklonnost cítí i po letech a toho si všímá i jejich okolí.

Marek je také jediný z rodiny, kdo od rodičů nechce žádný podíl z velké výhry, která vnesla do rodiny nepříjemné napětí. To také nikdo z rodiny nechápe. Copak nepotřebuje peníze? Vždyť bydlí v rozpadající se chatě u vody! Jenže Marek je tam rád a nic, co by si mohl za peníze koupit, mu nechybí.