„Nula od nuly pojde.“ Jana Paulová o důchodu, který ji nutí dál hrát

Důchod, z něhož se vyžít nedá

Herečka Jana Paulová nikdy nepatřila mezi ty, kteří by si stěžovali. Přesto se před časem svěřila, že její důchod rozhodně není takový, aby z něj mohla pohodlně žít.

Co zaplatím na důchodovém pojištění, to dostanu od státu zpět. Nula od nuly pojde,

řekla s typickou nadsázkou.

Paulová je totiž stále pracovně aktivní, a protože hraje i v důchodu, musí odvádět sociální pojištění. Jenže právě to její penzi de facto „vymaže“.

Musím hrát dál. Ale nechci si stěžovat – práce mě pořád baví,

dodala.

A že práce má víc než dost. Od divadelních závazků po natáčení televizních projektů, Paulová působí, jako by se jí věk vůbec netýkal.

Čiperná důchodkyně, která obstála i v tanci

Málokdo by tipoval, že herečka, kterou známe z celé řady seriálů i komedií, se pustila i do soutěže StarDance. A to ve věku, kdy jiní dávno odpočívají na chalupě. S tanečním partnerem Robinem Ondráčkem se probojovala až do šestého kola a dokázala, že s energií a odhodláním jde všechno.

Šla jsem do toho s vědomím, že nebudu nejmladší, ale chtěla jsem si to užít. Tanec je radost,

říkala tehdy. A její výkon to jen potvrdil.

Paulová je příkladem pro spoustu seniorů. Nečeká, že jí stát zajistí klidný důchod. Místo toho se snaží žít naplno a být aktivní.

Tolerance, rodina a láska jako životní motor

Za jejím životním optimismem stojí i pevné rodinné zázemí. S manželem, hudebníkem Milanem Svobodou, tvoří pár už desítky let.

Tajemství je v toleranci a svobodě. Každý máme své koníčky a prostor,

říká. Manželé vychovali dvě dcery, Adélu a Anežku, které se rozhodly žít v zahraničí. Adéla našla domov v Indii, kde se stará o sirotky, a mladší Anežka se usadila na Normanských ostrovech se svým britským manželem. Jana je tak i pyšnou babičkou malé Allegry Jany.

Možná právě díky harmonii v rodině má herečka stále tak svěží mysl a elán do života.

Duší dobrodružka a cestovatelka

Kdo by si myslel, že Paulová je typ, který si vystačí s pohodlím domova, mýlil by se. Cestování je její vášní. Projela Nepál, Thajsko, Indonésii, Mexiko i Spojené státy. Nevyhledává luxusní hotely, ale autentické zážitky. Její toulavá duše jí pomáhá lépe snášet i odloučení od dcer.

Jezdím za nimi, ne naopak. A vždycky si přivezu kus jejich klidu a nadhledu,

říká s úsměvem.

Pomáhá tam, kde jiní jen přihlížejí

Jedna z jejích dcer, Adéla, žije trvale v Indii, a právě tam Jana Paulová našla další smysl života. Pomohla vybudovat školu pro sirotky a domov pro staré lidi. Inspirací jí byl duchovní učitel pan Brahmam, s nímž se v Indii setkala.

Slíbila jsem, že se jim budu starat o jídlo, dokud budu moct. A ten slib plním,

řekla s pokorou.

Založení školy pro děti považuje za jeden ze svých největších životních počinů. Učí se tam číst, psát i anglicky, aby měly lepší šanci na život.

Když vidíte ty děti, pochopíte, co je opravdová chudoba. Chtěla jsem jedno z nich adoptovat, ale zjistila jsem, že to není jednoduché,

svěřila se.

Spisovatelka, která psala „do šuplíku“

Málokdo ví, že Jana Paulová má i spisovatelský talent. Dlouho si psala jen pro sebe – fejetony, poznámky, příběhy. Když se později její texty dostaly do časopisů, měly velký ohlas. Nakonec se rozhodla napsat vlastní knihu Jak běžet do kopce. Jde o osobitý mix cestopisu, autobiografie a úvah, v nichž odhaluje své nitro i životní filozofii.

Je to kniha o tom, že běžet do kopce není snadné, ale stojí to za to, stejně jako život,

říká.

Život bez skandálů a s úsměvem

V době, kdy je showbyznys plný dramat, působí Jana Paulová jako zjevení. Žádné skandály, rozvody ani konflikty. Její vztah s Milanem Svobodou je jedním z nejstabilnějších v české kulturní scéně.

Moje maminka byla přísná, ale i díky ní jsem se naučila, že v životě se nic nedává zadarmo,

říká herečka. A tenhle přístup se jí vyplatil.

Malý důchod, velké srdce

Ačkoli by mohla žehrat na malou penzi, nedělá to. Místo toho se těší z každého dne, z práce i z lidí, které potkává. Její životní filozofie je jednoduchá – nelitovat, neotáčet se zpět a být vděčný za zdraví.

Dokud můžu dělat to, co miluju, je všechno v pořádku,

uzavírá Paulová.

Jana Paulová je důkazem, že důchod nemusí být konec, ale začátek nové etapy. I s malou penzí dokáže žít naplno, cestovat, psát, tančit i pomáhat druhým. A jak sama říká, všechno je o hlavě a o tom, že člověk nesmí zlenivět.