Čeští herci, které si spojujeme s jedinou výjimečnou rolí

Navždy dcerou netopýra

Jakmile někdo pronese jméno Petry Černocké, začneme si zpívat, ne však jen tak ledajakou píseň z její poměrně plodné pěvecké kariéry, ale kultovní hit z Dívky na koštěti (1971). Černocká nazpívala titulní píseň pro Vorlíčkovu pohádkovou komedii, v níž zároveň zastala hlavní roli nešikovné čarodějnice Saxany. Přestože si zahrála v několika seriálech a dalších filmech, jako byla třeba pohádka Tři bratři nebo komedie Andílek na nervy, navždy už ji budeme mít spojenou právě s kudrnatou a výstřední Saxanou. K roli se mimochodem po neuvěřitelných čtyřiceti letech vrátila v pokračování Saxána a Lexikon kouzel (2011), které však diváci zahrnuli nelítostnou kritikou a hodnocením pouhých 15 % na ČSFD.

Spravedlivý učitel s rákoskou

Jedinečný Jan Tříska se narodil v roce 1936 a zemřel v osmdesáti letech. Za svůj dlouhý život stihl zazářit v ohromném množství povedených filmů, přičemž si ho pamatujeme hlavně z pohádek, jako je Popelka (1969) a Zlatovláska (1973). Nelze nezmínit jeho osobité veršování v poetickém filmu podle Máchovy legendární básně Máj (2008).

Všichni ale víme, že žádná z těchto rolí se nám nevybaví jako první, když zazní Třískovo jméno. Kdepak, vybaví se nám přísný pohled, rázný krok, rákoska v ruce a školní tabule. „Jmenuji se Igor Hnízdo.“ To je ona, vážení, ta ikonická role z Obecné školy (1991), kde se divadelní a filmová legenda předvedla ve své nejlepší formě.

Velebnosti, jdu blejt

Ač to byla neherečka, zapsala se Marie Švecová nesmazatelně do povědomí českých diváků a už napořád bude v našich srdcích i myslích drbnou Kelišovou z Troškovy letní trilogie Slunce, seno. Koneckonců, co by Hoštice byly bez ní? Prostořeké a vždy vtipné tetky, která nějakou záhadou dokázala být vždycky tam, kde se zrovna dělo něco pikantního a zajímavého. Švecová zemřela v sedmaosmdesáti letech přibližně rok poté, co do kin vstoupila poslední část Slunce, seno, erotika (1991), takže se k natočení dalších filmů už nedostala, ale kdo ví, jestli by o to vůbec stála.

Během natáčení prováděla turisty po jihočeské vesnici a kolegy i štáb často zvala na výbornou domácí kuchyni.

Suverénní děda Homolka

Ani Josef Šebánek neměl s herectvím žádné zkušenosti, dokud ho režisér Miloš Forman nepřemluvil k účinkování ve filmu Lásky jedné plavovlásky (1965). Pak přišly o něco větší role v rovněž Formanově komedii Hoří, má panenko (1967) a v komedii Nejkrásnější věk (1968), ale teprve potom následovalo to, co máme vyryto do paměti při představě pana Šebánka, a sice svérázný děda Homolka z nestárnoucí trilogie. „Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak jsi u mě mrtvej Homolka!“ Všichni přece známe tu proslulou hlášku z filmu Ecce homo Homolka (1969).