Zákaz kvůli politice i 7 let čekání. Jak František Vláčil vybojoval návrat Rudolfa Hrušínského

Režim ho chtěl umlčet. Rudolfa Hrušínského zachránil až film, který dnes patří k českým pokladům

Když se dnes mluví o Rudolfu Hrušínském, většině diváků se vybaví Spalovač mrtvol, Vesničko má středisková nebo Postřižiny. Jen málokdo si ale uvědomuje, že mezi těmito slavnými rolemi leží dlouhé období, kdy jeden z největších českých herců téměř zmizel z filmového světa. Ne proto, že by o něj režiséři nestáli. Právě naopak. Jen nesměl hrát.

Stačil jediný podpis pod manifestem Dva tisíce slov a komunistický režim rozhodl, že Rudolf Hrušínský bude za svůj postoj tvrdě potrestán. Herec, jehož obdivovaly davy diváků, se ocitl na černé listině. Nabídky mizely, filmové role dostávali jiní a zdálo se, že jeho kariéra definitivně skončila. Jenže osud měl připravené jiné plány.

Sedm let čekání, které se zdály být nekonečné

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy přišla normalizace a s ní také čistky v kultuře. Rudolf Hrušínský patřil mezi známé osobnosti, které režim považoval za nespolehlivé. Přestože dál hrál v divadle, před kamerou se objevoval jen výjimečně. Režiséři o něj stáli, ale naráželi na zákaz shora. Kdo jeho jméno navrhl do obsazení, riskoval vlastní problémy.

Právě v té době vznikly dva dnes legendární trezorové filmy. Spalovač mrtvol byl po krátké době stažen z distribuce a Skřivánci na niti skončili na dlouhá léta v trezoru. Hrušínský tak přišel nejen o možnost hrát, ale také o filmy, které mohly jeho výjimečné herectví připomínat dalším generacím.

Režisér, který odmítl ustoupit

V polovině sedmdesátých let se režisér František Vláčil rozhodl natočit psychologické drama Dým bramborové natě podle románu Bohumila Říhy. Od samého začátku měl jasno, kdo musí ztvárnit doktora Meluzina.

Jenže narazil na odpor normalizačních funkcionářů.

Vláčil se ale nehodlal vzdát. Podle dobových svědectví dal jasně najevo, že bez Rudolfa Hrušínského film natáčet nebude. Kvůli svému rozhodnutí riskoval vlastní postavení, psal dopisy vedení a opakovaně trval na svém. Nakonec uspěl. Po letech zákazů dostal Hrušínský příležitost, na kterou čekal téměř sedm let. Doktor Meluzin nebyl jen role. Byl symbolem návratu.

Na první pohled jde o příběh stárnoucího lékaře, který po osobní životní krizi odchází na český venkov hledat nový začátek. Ve skutečnosti ale film působí mnohem hlouběji. Meluzin je člověk poznamenaný ztrátami, který znovu hledá smysl života, důvěru lidí i vlastní klid.

Jeho civilní, neokázalý výkon patří podle mnoha filmových kritiků k tomu nejlepšímu, co kdy před kamerou vytvořil. Dokázal zahrát obyčejného člověka s takovou lidskostí a vnitřní silou, že diváci dodnes považují doktora Meluzina za jednu z jeho nejkrásnějších postav.

Odtud vedla cesta k dalším legendám

Úspěch Dýmu bramborové natě znamenal mnohem víc než jen povedený film. Stal se symbolem Hrušínského návratu. Režiséři už měli mnohem větší odvahu ho znovu obsazovat a během několika následujících let vznikla řada snímků, které dnes patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Přišly Adéla ještě nevečeřela, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková i další nezapomenutelné role, které definitivně potvrdily, že skutečný talent nelze umlčet navždy.

Dým bramborové natě není jen citlivým psychologickým dramatem. Je především připomínkou toho, že i v době, kdy o lidských osudech rozhodovala politika, se občas našel někdo, kdo se odmítl podřídit. Kdyby František Vláčil tehdy neřekl své rozhodné „bez Hrušínského točit nebudu“, možná by česká kinematografie přišla o jeden z největších hereckých návratů své historie.