Zlej sen, tahleta baba Kelišová, ale co by Troškovy komedie byly bez ní. Marie Švecová se v Itálii ztratila

První film začíná posledním záběrem

Marie Švecová vlastně nebyla herečkou, možná proto ji pod tímto jménem nemusí znát každý český divák. Přesto se výrazně zapsala do povědomí každého z nás, neboť bezpochyby v České republice neexistuje nikdo, kdo by neslyšel o drbně Kelišové z Troškovy trilogie Slunce, seno.

„To je hnus, velebnosti, kam jsme to dojeli?“ Její hlášky jsou nesmrtelné, stejně jako mnoho jiných z těchto pohodových letních filmů, které se pravidelně vracejí na televizní obrazovky. Ostatně celý třídílný příběh ze svérázné obce Hoštice začíná právě záběrem na babu Kelišovou, jak se s námahou belhá po idylické krajině, načež upadne a prohlásí: „Šmarjápanno, to jsem si zas dala. Já bych se nejradši na to už vyprdla…“ A tak startuje podívaná Slunce, seno, jahody z roku 1983. Ve skutečnosti se ovšem jednalo o poslední natočený záběr tohoto filmu.

Žila v Hošticích, turisty prováděla po vesnici

Neherečka, jejíž talent a přirozenost před kamerou berou dech a baví celá ta léta až dodnes, se narodila 17. července 1909 a svou povahou byla pro roli Kelišky jako stvořená. K dalším rolím se už nedostala, ale k tomu, aby se stala nesmrtelnou, to ani nebylo potřeba. Zemřela přibližně pět let poté, co byl poslední díl trilogie (Slunce, seno, erotika, 1991) uveden do kin, přesněji 1. září 1996 ve věku 87 let. Tak to alespoň uvádí Česko-Slovenská filmová databáze, na níž se ovšem v diskuzi vedou spory o tom, že podle jiných zdrojů zemřela o pár let dříve, rok po premiéře filmu. Byla to nicméně právě ona, kdo prováděl fanoušky po vesnici známé z obrazovek. Herec Jiří Lábus se k tomu před časem vyjádřil:

Když tam někdo přijel, nabídla se, že ho provede, vyprávěla mu historky. V podstatě se z ní stala tímhle přístupem profesionální herečka.

Filmové Hoštice se rychle proměnily v oblíbenou turistickou destinaci na jihu Čech. Marie Švecová tam dlouhá léta žila a do filmů se dostala jako mnoho jiných místních žen. Dá se říct, že režisér Troška obsadil téměř celou ves. Stačilo mu, aby všechny neherce zbavil trémy a ostychu, pak už jen pozoroval, jak se dílo daří.

Italská kuchyně ji vylekala a přiměla k útěku

Marii Švecovou obklopuje několik zajímavých faktů, o kterých jste možná dosud nevěděli, např. to, že ona a představitelka Konopníkové Marie Pilátová byly v reálném životě sestřenice. Postava Evíka má mimochodem také příjmení Pilátová, čímž se odkazuje právě na Marii Pilátovou, která se rovněž neobjevila v žádných dalších rolích, ale stihla ještě účinkovat v několika souvisejících pořadech a dokumentech. Zemřela až v roce 2015 ve věku krásných 93 let.

Vraťme se ale k Marii Švecové, která zřejmě ani nemusela Kelišovou hrát. V lecčem si byly úsměvně podobné. Koneckonců si do Itálie přivezla vlastní jídlo a měla zásoby na celý týden. Zahrnovaly nepostradatelné řízky a dále vejce natvrdo nebo konzervy. Pouze jednou se odhodlala ochutnat italskou kuchyni, načež se pozvracela v domnění, že jsou tam mořské plody. Jiří Růžička si z ní tenkrát trochu vystřelil, když jí napovídal, že snědla chobotnici.

Nastalý šok ji přiměl uprchnout z hotelu, ale neměla moc dobrý orientační smysl, takže zabloudila. Nakonec ji musela hledat a přivézt policie. Vtipná filmová hláška „velebnosti, jdu blejt“ tedy nikdy nebyla daleko od pravdy. Švecovou ale všichni popisovali jako pohostinnou a veselou, nikdy prý nezkazila žádnou legraci a ostatní bavila svými historkami. Byla rovněž vyhlášenou kuchařkou, která s oblibou zvala hosty na oběd k sobě do chalupy. Není divu, že se rychle zařadila k nejoblíbenějším členům štábu.