Daří se mu vše, co čeho se pustí. Přesto ho diváci mají rádi hlavně díky 3 seriálovým rolím

Daří se mu vše, co čeho se pustí. Přesto ho diváci mají rádi hlavně díky 3 seriálovým rolím

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Když už se jednou rozhodl, že bude hercem, neodradila ho ani drsná kritiky z úst Karla Högera. Ten o něm prohlásil, že se nemůže stát hercem, protože neumí chodit! Naštěstí se mýlil a mladého studenta brněnské konzervatoře neodradil. Navzdory kolébavé chůzi se Tomáš Töpfer stal vynikajícím hercem.
Obsah článku
  1. Tři role, které zná každý
  2. Židovský původ často zpodobnil i před kamerou
  3. Trápení s STB
  4. Po listopadu chytil vítr do plachet

A nezůstal jen u herectví. Stal se z něj také úspěšný režisér, ředitel divadla, pedagog, podnikatel a politik. Před kamerou ztvárnil nespočet rolí, ale největší popularitu mu přinesly seriály.

Tři role, které zná každý

Vůbec poprvé se výrazně zviditelnil jako charismatický doktor Král v seriálu České televize Život na zámku, kde řešil trampoty s restitucí zámku, ale i starosti s dětmi, s prací a se ženami.

V populárním seriálu Vyprávěj si zahrál Vaška Horu, přítele a spolupracovníka jednoho z hlavních hrdinů. Přestože byla jeho role vedlejší, dostal dost prostoru, aby si diváky získal.

Třetí seriálová role zastínila úplně všechno, co pro Českou televizi natočil. Jako Karel Arazím se stal spolu se seriálem Četnické humoresky nesmrtelným. Nejpovedenější seriál z brněnského studia si dodnes udržuje velkou sledovanost a poráží i seriálové novinky.

V roli Karla Arazíma v Četnických humoreskách
V roli Karla Arazíma v Četnických humoreskách | Zdroj: Fossilka / themoviedb.org

Židovský původ často zpodobnil i před kamerou

Tomáš Töpfer často ztvárňuje před kamerou postavu židovského původu. Určitě si ho vybavíte jako známého klenotníka, kterého ztvárnil v seriálu Zlatá labuť.

Herec sám pochází z židovské rodiny a přestože jeho rodina byla velmi liberální a na náboženské víře nikdy nelpěla, nacisté velkou část jeho rodiny vyvraždili. Jeho rodiče měli štěstí a přežili.

Jeho otec si prošel Terezínem, odkud byl převezen do koncentračního tábora Osvětim. Tam prožil takové hrůzy, že neměl sílu na ně ani vzpomínat. Důležité však bylo, že přežil.

Maminka to měla trochu snadnější. Byla velice zdatnou účetní a stenografkou a tak měla v Terezíně poměrně bezpečnou pozici, protože její znalosti se Němcům hodily.

Rodiče se poznali až po válce a o minulosti se doma moc nemluvilo. Herec v jednom rozhovoru zavzpomínal, jak si rád hrál se starými vláčky, které maminka vždy sundala ze skříně, kde byly ve dvou papírových kufrech, na kterých byla nalepená čísla. Teprve později pochopil, že šlo o kufry, které si maminka přivezla z Terezína.

Otce si moc neužil, zemřel, když mu bylo jedenáct let. Nestihl se ho zeptat, jak to všechno za války z jeho rodinou bylo. Naštěstí se hodně dozvěděl od jeho kamaráda Arnošta Lustiga a vše zaznamenal pro další generace.

 Pokud něco ze židovství v sobě mám, je to silný vztah k rodině. Židům po staletí nic jiného nezbývalo. To byla jejich jediná jistota. Jejich uzavřená komunita, to byla rodina, na které jim tak velmi záleželo,

vysvětlil herec v jednom rozhovoru.

Jednou z ran osudu pro něj bylo první manželství, které skončilo rozvodem. Jeho žena i s dcerami Terezou a Martou krátce poté emigrovala do Spojených států. Bylo to ještě před rokem 1989 a tak neměl možnost děti vidět. Na druhou stranu byl rád, že mohou vyrůstat ve svobodné zemi. Když se do Ameriky nakonec vydal, setkání bohužel nedopadlo tak, jak si představoval. Na skutečné setkání potom čekal dalších pět let, až dcery přiletěly do Prahy.

Naštěstí nezůstal dlouho sám a druhé manželství už bylo na celý život. Nakonec si plně užil i roli otce a s druhou manželkou vychoval dceru.

Trápení s STB

Tomáš Töpfer se sice nechtěl za minulého režimu nijak zaplést do politiky, ale kvůli švagrovi, který podepsal Chartu 77 byl stejně vedený jako nepřátelská osoba a výslechům se nevyhnul. Po revoluci si potom prostudoval i svůj spis a zjistil, kdo z hereckých kolegů na něj donášel. K této životní etapě se už vracet nechce.

Proč to připomínat? Nemůžu a nechci ze sebe dělat disidenta ani člověka statečného, který by režimu vzdoroval. Snažil jsem se krčit jako ostatní, abych je nepopudil, abych mohl dělat svoji práci. Hrál jsem divadlo, natáčel filmy…

 dodal.

Po listopadu chytil vítr do plachet

Spolu s ostatními umělci se zapojil už v listopadu 1989 do událostí, které vedly k zásadním změnám pro celý národ. Dal také druhou šanci Divadlu na Fidlovačce, a když přišel čas, přijal ředitelskou židli v Divadle na Vinohradech. Kromě toho se spolu s bratrem pustili do provozování známé restaurace a nakonec i úspěšně kandidoval do senátu.

Pro diváky je i po letech sympatickým Arazímem, který uháněl květinářku Ludmilku.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře