Filmová hádanka: Uhodnete nejslavnější český film? Po celém světě ho vidělo v kinech 15 000 000 diváků

Když mají diváci důvod tleskat

Jedna z nejoblíbenějších českých komedií, Kolja, slaví už třicet let od premiéry v pražském kině Blaník. Film režírovaný Janem Svěrákem a natočený na základě scénáře Zdeňka Svěráka, jenž v něm ztvárnil i hlavní roli, spatřil světlo světa roku 1996 a okamžitě si získal diváckou přízeň – příběhem stárnoucího violoncellisty a ruského chlapce předškolního věku, kteří si zpočátku nerozuměli, ale postupně k sobě našli cestu.

O rok později obdržel snímek Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film a stal se vlastně dosud jediným vysloveně českým filmem v historii, který si zlatou sošku v dané kategorii vydobyl. Vedle toho byl oceněn též Zlatým glóbem a šesticí Českých lvů (za nejlepší film, režii, herečku, herce ve vedlejší roli, scénář a střih). Na Česko-Slovenské filmové databázi se těší příznivému hodnocení ve výši 86 % a 154. příčce na seznamu vůbec nejlepších filmů.

„Zážitek z kina, kde po skončení filmu diváci naprosto spontánně vstali a začali tleskat, se nezažívá každý den,“ uvedl před lety jeden z diváků v recenzi.

Z filharmonie do krematoria

Je evidentní, že Kolja bude už navždy patřit k tomu nejlepšímu v naší kinematografii a že zůstane v srdcích mnoha diváků rozličných generací. Jak ale jeho příběh vlastně vznikl? Podle vzpomínek Zdeňka Svěráka, jenž se o filmu rozpovídal pro Radiožurnál, to byla vlastně kombinace dvou různých námětů.

Rozepsal jsem komedii o člověku, který byl vyhozen z filharmonie a hrál na pohřbech. Protože jednou jsem byl na opravdovém pohřbu a tam zpívala zpěvačka nahoře na kůru a najednou se v tom zpěvu zadrhla, jako by jí někdo něco udělal. A já jsem si představil – to asi nějaký houslista jí třeba zvedl sukni nebo něco. To byl impulz k tomu, proč mě tohle téma zaujalo.

Základní nápad pomohl rozšířit publicista Pavel Taussig, jenž přišel s námětem o ruském chlapci, ženě toužící emigrovat a fingované veselce. Z tohoto nápadu Svěráka nejvíce zaujal otec chlapečka, nucený jít koupit pět lístků do kina, aby se promítalo, protože klouček si přál vidět ruský film Jen počkej, zajíci.

Miliony nadšených návštěvníků kin

Oba náměty se tak propojily a daly vzniknout celosvětovému hitu, který v českých kinech zhlédlo přes 1 300 000 diváků. Uveden však byl ve více než čtyřiceti zemích a celosvětově na něj přišlo neuvěřitelných 15 000 000 diváků. To už je úctyhodné číslo, co myslíte? Na které momenty z něj vzpomíná Zdeněk Svěrák nejraději?

Pro mě byly asi nejdojemnější okamžiky, kdy se hraní proměnilo ve skutečnou soudržnost cizího chlapa s klukem. Třeba když já jsem mu česky vyprávěl pohádku, tak on si to do ruštiny překládal, aniž jsme to po něm chtěli.