Pan Nikdo proti Putinovi: Mrazivý pohled do zákulisí ruské továrny na vojáky

Pan Nikdo proti Putinovi -  film Davida Borensteina a Pavla Talankina

Nucen šířit státem schválená poselství a zděšen proměnou své školy i komunity, se potýká s pocitem viny a bezmoci, což ho nakonec přivede k tomu, že se stane mezinárodním whistleblowerem*.

Když Rusko zahajuje plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, základní školy po celé zemi se mění v náborové scény pro válku. Statečný učitel, stojící před etickým dilematem práce v systému založeném na propagandě a násilí, natáčí, co se ve skutečnosti odehrává v jeho vlastní škole.

Jako školní kameraman Pasha zachycuje intimní a odhalující záběry Putinova režimu, vzestup militarizovaných dětských skupin, represivní zákony, zuřivý nacionalismus i nábor maturantů do války. Když zjistí, že může být v ohrožení i jeho vlastní život, je nucen naplánovat riskantní útěk z Ruska.

Film je stejně podmanivý a radostný, jako je odhalující a střízlivý. Přináší vzácné záběry, které ukazují hluboký dopad Putinova režimu na životy obyčejných Rusů, zejména dětí.

PROHLÁŠENÍ REŽISÉRA

David Borenstein

V březnu 2022 jsem vstoupil do nejunikátnější tvůrčí spolupráce, jakou jsem kdy zažil. Ruský kolega mě seznámil s Pavlem „Pashou“ Talankinem, učitelem z malého města Karabaš v Rusku. Nebyl to typický člověk, kterého byste čekali u nezávislého dokumentu. Přesto byl odvážný a vášnivý, měl nespočet věcí, které chtěl říct o současné situaci v Rusku – zejména o Putinově militarizaci školského systému.

Během několika týdnů po ruské plnohodnotné invazi na Ukrajinu jsme s Pashou zavedli šifrovanou komunikační linku a bezpečný způsob přenosu video souborů. Naše tvůrčí role se vyvinuly přirozeně: Pasha natáčel to, co s ním rezonovalo, sdílel témata a myšlenky, na kterých mu záleželo, zatímco já jsem z materiálu vytvářel příběh utvářený jeho vizí a zkušenostmi.

Spolupráce byla vzrušující. Více než dva roky jsme si s Pashou volali každý týden přes šifrované hovory. Během těchto rozhovorů jsme si vybudovali hluboké přátelství, překonávali nespočet překážek, nejistot a chvílí, kdy se zdálo, že je vše ztraceno. Naším cílem bylo vytvořit film, který zachytí realitu života obyčejných lidí během tohoto mimořádného období ruských dějin. Chtěli jsme ukázat, jak válka traumatizuje celé komunity, ale ještě víc jsme chtěli oslavit radost a krásu, kterou Pasha ve své škole dokázal pěstovat. Zobrazením života v Karabaši jsme mohli ukázat skutečnou zkázu, kterou přináší všeprostupující militarizace Ruska.

Pasha jako whistleblower nám ukazuje něco nesmírně důležitého – nabízí bezprecedentní pohled do plnohodnotné militarizace Ruska, která probíhá od roku 2022. Stále častěji zaznívají hlasy, včetně z nastupující americké administrativy, volající po „ukončení války na Ukrajině“.

Tento film ale ukazuje, jak naivní taková představa je. Putin masivně rozšiřuje armádu, vytváří v každé škole organizaci ve stylu Hitlerjugend a buduje celostátní vzdělávací osnovy postavené na válce a impériu. Pokud se na tento film podíváme a vezmeme vážně to, co Rusko říká vlastním dětem — a myslím, že máme všechny důvody to udělat — pak je jasné, že válka Ruska na evropském kontinentu teprve začíná.

Ačkoli měl Pasha hodně co říct o Rusku, mě nakonec nejvíce fascinoval on jako člověk. Je to jeden z nejodvážnějších lidí, jaké jsem kdy potkal, a zároveň lehkovážný, zraněný a v jistém smyslu záhadný.

Nakonec věřím, že jsme vytvořili nadčasový příběh o tom, co znamená být outsiderem v těch nejvíce dusivých okolnostech. Jak reagujeme, když se stěny kolem nás začnou hroutit ze všech stran? Když vše, na čem jsme pracovali, balancuje na hraně zničení? Pashův příběh nabízí nadčasovou odpověď na tyto otázky – a pro mě bylo obrovským privilegiem ji přenést na filmové plátno.

PROHLÁŠENÍ SPOLUREŽISÉRA

Pavel Talankin

V dětství mi babička vyprávěla legendu o obrovském kameni, který blokoval cestu. Byl tak velký, že cestovatelé neměli jinou možnost než ho obejít. Všichni ho nenáviděli – nepřinášel nic než obtíže. Jednoho dne přišel zkušený muž a vymrštil kámen vysoko na oblohu. A tak vznikl měsíc.

Já nejsem takový mistr. Nemůžu odstraňovat kameny z naší cesty, ale mohu na ně ukázat. Tento film je o jednom z takových kamenů – o monstrózním, z něhož vytéká krev a jehož zápach otravuje vše kolem. Je o propagandě, která se šíří školami, městy, celou zemí. O tom, jak lidem do rukou dávají kusy toho kamene, ať chtějí nebo ne, a oni je posouvají dál, dokud se všichni nezhroutí pod tíhou, poslušní a otupělí, přijímající absurditu jako pravdu. Film je o Rusku. O tom, jak se jeho historie zamotala tak hluboko do životů lidí, že mají pocit, jako by už prožili nespočet životů a tento současný je jen něco, co je třeba vydržet – ještě trochu času stráveného děláním věcí, které nenávidíte. Je také o lásce – k vašemu městu, lidem, zemi. Ale je i o smrti: smrti práv, svobod, zákonů, vzdělávacího systému a dokonce i naděje. O smrti samotného lidství.

Pro mě je tento film způsobem, jak ukázat světu, co se kolem mě děje. Jak ukázat na problém. Možná jednoho dne pomůže Rusům ohlédnout se zpět, čelit svým chybám a zabránit tomu, aby se to stalo znovu. Jenže kámen se noří hlouběji, zarývá se do myslí a srdcí obyčejných lidí. Nevím přesně, proč jsem se rozhodl tento film natočit. Jednoho večera, po natáčení další propagandistické hodiny pro ministerstvo školství, jsem si položil otázku: „Mám morální právo tyto záběry smazat?“ A rozhodl jsem se, že ne. Tato diktatura, se všemi svými lžemi a absurditami, nebude trvat věčně. Jednoho dne lidé budou muset vědět, jak se to všechno stalo. Možná se budeme muset vyrovnat s chybami, možná tyto záběry pomohou lidem vytvořit nový film o „obyčejném fašismu“.

Shodou okolností našel David, zahraniční režisér, toto téma fascinující – propletení války a propagandy, to, jak se smrt stává součástí života. A protože nebyl Rus, mohli jsme ukázat světu, co se právě teď děje: jak propaganda drtí školáky, jak pohání válku. Práce na projektu byla nebezpečná. Jeden chybný krok – telefonát, náznak podezření – a hrozilo mi 15–20 let vězení. Abych zůstal v bezpečí, zpomalil jsem, mlčel a vyhýbal se otevřené kritice. Představte si to: chlap v Rusku, pracující na velkém projektu se zahraničními tvůrci, je dopaden jen proto, že řekl „Putin je kretén.“ Na jedné poradě se učitelé ptali: „Kdy vlastně budeme učit? Pořád jen pochodujeme a zpíváme.“ Odpověď byla prostá: „To je doba, ve které žijeme. Pochodujte, zpívejte, natáčejte to, zveřejňujte to — jinak máme všichni problém.“ Všichni byli vyčerpaní, ale příkazy přicházely dál: natáčejte, zveřejňujte. „Natočte to a zveřejněte to.“ Tak jsem to natočil. A zveřejnil. Teď se dívejte!

*Whistleblower (česky se často překládá jako oznamovatel nebo informátor) je člověk, který upozorní na protiprávní, neetické nebo nebezpečné jednání, například uvnitř organizace

V kinech od 6. listopadu.