Anthony Hopkins rozplakal diváky jediným pohledem. Tento film musíte vidět

Film, který připomněl hrdinu, na něhož svět málem zapomněl

Tvůrci přitom nesáhli po velkolepé válečné podívané plné dramatických bitev. Film je naopak velmi civilní, komorní a soustředí se hlavně na lidské emoce. O to silněji ale zasahuje diváky. Vypráví totiž příběh obyčejného člověka, který se v rozhodující chvíli zachoval neobyčejně.

O filmu

Děj se odehrává ve dvou časových liniích. První sleduje mladého Nicholase Wintona v roce 1938, kdy přijíždí do Prahy a na vlastní oči vidí zoufalé podmínky rodin prchajících před nacisty. Uprchlické tábory jsou přeplněné, lidé žijí v nejistotě a děti čeká téměř jistá smrt.

Winton se tehdy rozhodne jednat. Spolu s několika spolupracovníky začne organizovat transporty dětí do Velké Británie. Shání náhradní rodiny, dokumenty, finance i povolení. Každý den přitom znamená boj s časem.

Druhá dějová linka ukazuje staršího Wintona v osmdesátých letech. Žije nenápadným životem a svět o jeho činu prakticky neví. Teprve po desetiletích se začíná odkrývat rozsah toho, co dokázal.

Film nevytváří z Wintona nedotknutelného hrdinu. Naopak ukazuje jeho pochybnosti, strach i pocit, že mohl udělat ještě víc. Právě proto působí příběh tak autenticky a lidsky.

Velkou roli ve filmu hraje i české prostředí. Natáčelo se mimo jiné v Praze a tvůrci dbali na historickou věrnost. Atmosféra předválečného Československa je zachycena velmi realisticky, od přeplněných nádraží až po tíživou nejistotu lidí, kteří tušili, že se blíží katastrofa.

Anthony Hopkins podal jeden z nejdojemnějších výkonů své kariéry

Když se řekne Anthony Hopkins, většina diváků si vybaví jeho slavné dramatické nebo temné role. Ve filmu Jeden život ale předvádí úplně jinou hereckou polohu. Tichou, nenápadnou a nesmírně lidskou.

Hopkins zde nehraje velkého hrdinu. Jeho Nicholas Winton je starý muž, který celý život nosí v sobě tíhu minulosti. Ve tváři má smutek, pokoru i bolest z těch, které už zachránit nestihl. Jeho poslední vypravený vlak už nestihl odjet z nádraží a většina dětí, které v něm byly, se konce války nedožily.

Právě v jednoduchosti spočívá síla jeho výkonu. Hopkins nepotřebuje dlouhé monology ani dramatické výstupy. Stačí jediný pohled nebo drobná změna výrazu a divák přesně ví, co jeho postava prožívá.

Zahraniční kritici se shodovali, že jde o jednu z nejcitlivějších rolí jeho pozdní kariéry. Recenzenti vyzdvihovali především to, jak dokázal vystihnout Wintonovu skromnost. Muže, který se nikdy nepovažoval za hrdinu, přestože zachránil stovky životů.

Silně funguje i propojení Hopkinse s Johnnym Flynnem, který ztvárnil mladého Wintona. Oba herci působí, jako by skutečně hráli jednu osobnost v různých etapách života.

Nejsilnější momenty filmu přicházejí paradoxně ve chvílích ticha. Když starý Winton sedí doma nad seznamy zachráněných dětí, když si znovu prohlíží fotografie nebo když si uvědomuje, kolik lidí už nikdy nespatřil.

Hopkins navíc dokázal vystihnout i zvláštní pocit viny, který skutečný Nicholas Winton po celý život cítil. Přestože zachránil 669 dětí, nikdy neměl pocit, že udělal dost. Právě díky jeho výkonu nepůsobí Jeden život jako klasické historické drama. Film se mění v hluboce osobní výpověď o lidskosti, odvaze a tíze vzpomínek.

Mnoho diváků po premiéře přiznávalo, že film doslova probrečeli. Ne kvůli lacinému sentimentu, ale proto, že Hopkinsův výkon působí mimořádně pravdivě. Stejně působí příběh i u televizních obrazovek a jen málokdo dokáže zadržet vodopád slz a dojetí. Tak silných příběhů zase tak moc lidstvo nemá.

Skutečný příběh Nicholase Wintona dodnes dojímá celý svět

To nejsilnější na filmu Jeden život je vědomí, že se všechno skutečně stalo. Nicholas Winton nebyl voják ani politik. Byl to obyčejný makléř, který se na konci roku 1938 ocitl v Praze a rozhodl se pomoci. Během několika měsíců zorganizoval osm vlakových transportů, díky nimž se podařilo dostat do bezpečí 669 dětí. Většina jejich rodičů později zahynula v koncentračních táborech.

Winton o svém činu dlouhá desetiletí mlčel. Dokumenty a seznamy zachráněných dětí objevila náhodou až jeho manželka v osmdesátých letech na půdě jejich domu. Teprve tehdy se svět dozvěděl, co dokázal.

Nejslavnější a zároveň nejdojemnější okamžik přišel v roce 1988 během pořadu BBC That's Life!. Winton tehdy seděl v publiku a netušil, že kolem něj sedí lidé, kterým kdysi zachránil život.

Moderátorka se nejprve zeptala, zda je v sále někdo, kdo vděčí Nicholasi Wintonovi za život. Postupně začali vstávat lidé po celém studiu.

Ten okamžik dodnes patří k nejsilnějším televizním momentům historie. Starý muž seděl v slzách obklopen desítkami lidí, kteří by bez něj pravděpodobně nikdy nepřežili válku.

Právě tuto scénu film zpracovává mimořádně citlivě a bez zbytečného patosu. Diváci po celém světě přiznávají, že právě tady se jen málokdo ubrání slzám.

Příběh Nicholase Wintona navíc nekončí jen číslem 669 zachráněných dětí. Odhaduje se, že díky nim dnes žijí tisíce jejich potomků. Jeden člověk tak doslova změnil celé generace lidských osudů.

Film Jeden život připomíná něco, na co dnešní svět často zapomíná, že skutečné hrdinství nemusí být hlasité. Někdy stačí jediné rozhodnutí pomoci druhým.

A právě proto tento příběh dodnes dojímá miliony lidí po celém světě.

Film nabízí ČT2 13. května ve 22:00.