Milan Šteindler točí po dvaceti letech nový celovečerní film. K režii ho přivedla černá komedie o smrti

Návrat, který nikdo nečekal

Někdy stačí jediné téma, aby člověk znovu našel chuť dělat něco, co dlouho odkládal. V případě Milana Šteindlera to nebyla žádná veselohra o rodinných trampotách ani satira na poměry ve společnosti. K filmové režii ho po téměř dvaceti letech přivedla smrt. Přesněji řečeno příběh, který se na ni dokáže podívat s takovou dávkou humoru, až člověka napadne, jestli by se jí nakonec neměl přestat bát.

V Brně už padla první klapka černé komedie Až na ten konec dobrý, v níž se před kamerou setkávají Petr Čtvrtníček a Vanda Chaloupková. Film vychází z úspěšné knihy Pavla Tomeše, která v roce 2022 získala Cenu čtenářů Magnesia Litera. Její příběh si už našel cestu také na divadelní jeviště Městského divadla Brno a do Českého rozhlasu, kde zazněl jako četba na pokračování. Teď se tedy dočká i filmového zpracování.

Šteindler přitom přiznává, že na návrat za kameru potřeboval opravdu silný důvod.

Měl jsem, řekněme, jiné životní starosti, a neměl téma. Až teď přišlo takové, které je konečně moje. A to je téma smrti. A proč? No, sám k ní mám teď mnohem blíž,

vysvětluje režisér. Jeho slova možná znějí poněkud pochmurně, ale možná právě v tom spočívá zvláštní kouzlo připravovaného filmu. Nemá být truchlivou úvahou o konci života, nýbrž připomínkou, že dokud jsme tady, pořád se může stát něco krásného.

Dědeček, vnučka a poněkud neobvyklá záliba

Příběh propojuje tři postavy, které by se za běžných okolností možná nikdy nepotkaly. Mladou redaktorku černé kroniky v místních novinách, cynického dědečka, jenž býval ředitelem brněnské hvězdárny, a jeho jedenáctiletou osiřelou vnučku. Ta má poněkud neobvyklého koníčka: sbírá parte a dokonce je sama vytváří. Jenže zatímco u cizích lidí jí tato záliba zjevně žádné rozpaky nedělá, v případě vlastního dědečka by si přála, aby na takovou práci ještě hodně dlouho nedošlo.

Právě vztah mezi starým mužem a malou dívkou patří k nejdůležitějším liniím vyprávění. Jejich společné chvíle přinášejí humor, ale také dojetí a otázky, na které se dospělí často bojí hledat odpovědi. Kdy je správný čas mluvit o smrti? A dá se s vědomím konečnosti vůbec žít lehce?

Scénář napsali společně Pavel Tomeš a Milan Šteindler. V dalších rolích se objeví Emma Marklová, Vladimír a Anna Polívkovi, Jan Kolařík, Michal Isteník, Simona Peková, Hana Holišová nebo písničkářka Nikola Mucha. Zajímavou účastí je také skutečný astronaut Aleš Svoboda, který se ve filmu objeví sám za sebe. V roce 2027 by se měl stát účastníkem národní mise na Mezinárodní vesmírnou stanici.

Kdo jiný by měl vědět, co je tam nahoře?

glosuje jeho zapojení režisér.

Petr Čtvrtníček zestárl o několik let

Jednu z hlavních rolí dostal Petr Čtvrtníček. Ve filmu má představovat sedmdesátiletého dědečka, což podle režiséra vyvolalo určité pochybnosti. Někomu připadal pro takovou postavu příliš mladý. Šteindler však o vhodnosti obsazení přesvědčený je, byť jeho vysvětlení rozhodně není obvyklou hereckou pochvalou.

No, ale on do toho fakt nemá daleko. Podívejte se, jak vypadá. On je už hrozně otřískaný, může hrát sedmdesátileté. Je hrozně sešlý,

poznamenal s typickým nadhledem. Čtvrtníčkova schopnost zahrát cynického muže, který má za sebou kus života a rozhodně se nehodlá brát příliš vážně, se pro podobnou postavu může hodit dokonale.

Vanda Chaloupková režiséra zaujala už v Divadle Na Fidlovačce a později také ve filmu. Teprve při bližším poznávání ale zjistil, že je rovněž autorkou. A to prý může být pro režiséra poněkud nebezpečná kombinace.

Takže jsme se po pár schůzkách začali hádat i o scénáři,

přiznal Šteindler. Kamerové zkoušky však ukázaly, že její autorské ambice nijak neubírají na hereckém talentu.

Zvláštní pozornost si zaslouží také mladá Emma Marklová. Ta vzešla z castingu a režisér o ní mluví s mimořádným nadšením. Při kamerových zkouškách si podle něj skvěle rozuměla s oběma hlavními představiteli. Zvládnout hereckou scénu, při níž musí člověk běžet, zakončit ji parakotoulem a ještě ve zpomaleném záběru střídat různé nálady, není snadné ani pro dospělého herce. Emma to ale podle Šteindlera zvládla bez problémů.

Hřbitov jako první natáčecí místo

První klapka padla symbolicky v období Dušiček, a filmaři se tak rovnou pustili do scén na hřbitově. Natáčení potrvá do poloviny prosince a kromě Brna se štáb přesune také do Prahy. Důležitou roli bude mít Hvězdárna a planetárium Brno, tedy prostředí, které má v příběhu přímou souvislost s dědečkovou minulostí. Filmaři zavítají také do unikátního Simulačního centra Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Šteindler se do Brna vrací rád. V minulosti tam tři roky hrál v divadle u Bolka Polívky a na město má příjemné vzpomínky. S nadsázkou připomněl i své někdejší předsudky vůči brněnské České televizi, které se po osobní zkušenosti ukázaly jako liché.

A co ho na celém natáčení baví nejvíc? Kupodivu ne samotná práce na place. Režisér se těší především do střižny. Vstávání za časného rána totiž nepatří mezi jeho oblíbené činnosti a natáčení označuje za nutné technické peklo, kterým si člověk musí projít. Vzápětí ale připouští, že i ono má své kouzlo a vášeň.

Smrt není hlavní hrdinkou

Přestože se film jmenuje Až na ten konec dobrý a jeho hrdinové se pohybují v blízkosti smrti, podle autora knižní předlohy Pavla Tomeše nejde ani tak o umírání jako o konečnost.

O tom, že jednou všechna tahle sranda skončí. Ale do té doby se může stát spousta úžasných věcí. Jinak než s humorem o tom mluvit neumím,

vysvětluje spisovatel.

V tom je podstata celého příběhu. Morbidní vtipy a cynické poznámky nejsou samoúčelnou provokací. Mají otevřít téma, před kterým lidé často uhýbají, a přitom připomenout, že strach z konce by neměl člověku ukrást radost z přítomnosti. Producent Martin Palán věří, že diváci se budou nejen smát, ale také dojímat. A možná si po cestě z kina položí otázku, zda svůj čas využívají tak, jak by si skutečně přáli.

Černá komedie Až na ten konec dobrý do českých kin vstoupí v distribuci Bontonfilmu v zimě 2027. Do té doby zůstává otevřená ještě jedna otázka: může být smrtka sexy? Film Milana Šteindlera možná nabídne překvapivější odpověď, než bychom čekali. Především ale připomene, že dobrý konec nemusí znamenat, že všechno dopadne podle našich představ. Někdy stačí, když jsme si do té doby dokázali pořádně užít život.