Na těchto místech se točila slavná česká pohádka. Teď byste se sem báli vkročit i s ochrankou

Pohádkový les, který má blíž k temnotě

Když se na obrazovce objeví les zahalený šerem, divák tuší, že se blíží něco důležitého. Právě takové scény si filmaři vybrali pro pohádku Anděl Páně. Část záběrů se natáčela v odlehlých lesních a skalních lokalitách, kde přirozené světlo rychle mizí a kde i v poledne panuje zvláštní přítmí. Kamera tu zachytila ticho, syrovost a pocit, že se člověk ocitl mimo bezpečný svět lidí. Na plátně to fungovalo dokonale. Ve skutečnosti je atmosféra takových míst ještě silnější, hlavně v zimě.

Dokonce i tak vlídná pohádka v režii Jiřího Stracha umí vyvolat trochu temnou atmosféru

Moc vlídně nepůsobí ani zřícenina Pustý hrádek u hradu Kašperk a samotné podhradí hradu Kašperk, které je v létě plné zeleně a s krásným výhledem. Zima však posloužila k navození poněkud smutné a stísněné atmosféry.

Když kulisy zmizí, zůstane strach

Po skončení natáčení se filmový štáb sbalil a odjel. Les, skály a opuštěné cesty zůstaly. Bez světel, bez techniky, bez lidí. Místa, která v pohádce mohou působí magicky a tajemně, dnes připomínají kulisy hororu. Úzké stezky, padlé stromy, hluboké stíny mezi skalami a ticho přerušované jen větrem. Mnozí místní se shodují, že za šera nebo v noci by se těmto místům raději vyhnuli a rozhodně by se zde nechtěli ocitnout sami.

Proč si filmaři vybrali točit právě tady

Tvůrci Anděla Páně sáhli po tajemných lokacích záměrně. Hledali prostředí, které nebude pohlednicově krásné, ale autentické, syrové a trochu neklidné. Les měl být místem zkoušky, nejistoty a ticha, kde se láme příběh. Právě kontrast mezi temným prostředím a jemným humorem pohádky dává filmu jeho sílu. Divák se směje, ale podvědomě cítí napětí. Ani hrad a jeho okolí nepředstavují zrovna romantické místo. Většina postav z pohádky nemá zrovna jednoduchý život a hrad a jeho podhradí jen dokreslují dobu (byť jen v pohádce), kdy nebylo snadné přežívat.

Pohádkové kouzlo, které funguje jen z dálky

Dokonce i záběry míst, které v pohádce někdy působily čarovně a magicky, v reálu umí navodit husí kůži a zrychlit dech.

Bez pohádkového příběhu se šťastným koncem, hudby, střihu a bez herců se z těchto míst vytrácí kouzlo a zůstává syrová krajina, která nenechá nikoho v klidu, pokud se rozhodne místo prozkoumat sám, se stmíváním nebo v noci (třeba také bez usměvavého průvodce na Kašperku či „náhodného“ pocestného v podhradí, který vypráví návštěvníkům něco o podivných legendách, které prosakují z minulosti do současnosti). Stísněně působí i záběry z Křivoklátu nebo od Černého jezera poblíž Železné Rudy.

Možná právě proto fungují tyto scény tak dobře. Připomínají, že i česká pohádka občas stojí na místech, kam by se člověk v reálném životě vydal bez doprovodu jen s velkým sebezapřením.