Doktor Vševěd ze soutěže Na lovu přiznal své slabiny

Při výběru oborů kráčel v rodinných šlépějích

Jiří Martínek, divákům TV Nova známý jako obávaný Doktor Vševěd a nejúspěšnější lovec v soutěži Na lovu, proslul také odbornou prací v Historickém ústavu Akademie věd ČR. Popularizátor vědy často chodí na procházky po hřbitovech a pamětihodnostech a brává s sebou zájemce o zajímavý výklad tamní historie nebo příběhy již zesnulých významných osobností. Vysokoškolský pedagog a kartograf začínal jako student historie a geografie. Proč se rozhodl právě pro tyto obory, prozradil během rozhovoru v pořadu „Kým budu“.

Já jsem tyhle obory měl vždycky rád, takže když jsem zjistil už někdy na počátku střední školy, že ta kombinace se otevírá, tak jsem o ní výrazně uvažoval. Byť jsem byl hodně přesvědčený, že ten dějepis jako takový bych v rodinných stopách asi mohl vystudovat, jo, anamnéza je jasná, tatínek historik, maminka archivářka, měl jsem to jako zálohu. Pak mi kvůli nějaké formální záležitosti s přihláškami vlastně zbyla tahle jedna, ale absolutně nelituju toho, že jsem tu dvoukombinaci vystudoval.

Záběr má široký, ale tyhle předměty mu nikdy nešly

Právě studium mu podle něj dalo potřebné základní předpoklady k tomu, aby mohl dělat, co dělá, a působit v soutěžním pořadu jako lovec. K dějepisu je totiž rovnou zapotřebí mít znalosti z kultury, literatury a dalších souvisejících oborů. Vedle toho má zároveň zeměpis, s nímž jdou zase ruku v ruce znalosti od astronomie přes biologii až po ekonomiku a jazykovědu, takže díky tomu má Jiří Martínek vskutku široký záběr.

Však ho také málokdy nějaká otázka zaskočí. Stává se to hlavně v oblasti popkultury, když dojde řeč třeba na mladé zpěváky nebo moderní reality show, ale i zde se snaží své vědomosti postupně doplňovat. Mohlo by se zdát, že mu ve škole šlo vždycky prakticky všechno, ale přiznal, že byly věci, na které se nikdy netěšil. „Z výtvarné výchovy mám fobii do dneška,“ prohlásil.

V biologii mi nešly kytky, je to hodně o teorii. Šla mi zvířátka. Mělo to už nějaký řád a souvislosti, postupovalo to od prvoků k savcům. Biologie byla celkem v pohodě, ale nikdy mi nešly jazyky. To je bohužel moje velká slabost a do dneška říkám, že prostě to už nedoženu. Berte vážně jazyky, učte se je, snažte se. Máte dnes otevřený svět. My jsme mohli vycestovat maximálně do NDR.

V Historickém ústavu AVČR se Jiří Martínek podílí hned na několika projektech, včetně biografického slovníku českých zemí, na kterém prý už spolupracuje asi dvacet let. Je to ale projekt, který tak nějak průběžně usíná a zase se probouzí. Postupně jsou v něm sepisovány životopisy všech významnějších osobností, které prošly dějinami této země, bez ohledu na povolání, věk, národnost nebo pohlaví. Na rozdíl od tetičky Wikipedie jsou tyto životopisy odborně ověřené.