Podívejte se na život jednoho z nejdiskutovanějších hereckých bardů nedávné minulosti – na Miloše Kopeckého

Takovou budoucnost si pro něj plánoval otec hned od jeho narození v roce 1922. Kožešnická živnost mu fungovala, dokázal velice dobře živit rodinu a neviděl tedy důvod, proč by jednou Miloš nemohl převzít dobře zavedenou firmu. Otec počítal i s variantou, že by Miloš mohl mít jiné plány, a tak bral ještě jako alternativu povolání učitele, které mělo alespoň určitou společenskou prestiž.

Když se plánovala Milošova budoucnost, nikdo netušil, co přijde v roce 1939. Poslušný syn se dal opravdu do učení na kožešníka, jak se od něj očekávalo, ale s veškerou sílou vzdoru, která je u mladých lidí běžná, se rozhodl otce potrestat tím, že mu dá jasně najevo, co si o jeho plánech myslí.

Zatímco s otcem se odcizil, maminku miloval. Vyučená kloboučnice byla tak hezká, že ji v salonu využívali k předvádění modelů. To však po svatbě muselo skončit. Hlava rodiny si nepřála, aby jeho manželku někdo okukoval a nakonec se po svatbě stala pomocnicí v jeho obchodě a posléze ženou v domácnosti.

Maminka synovi nikdy nevnucovala budoucnost, která mu byla z duše protivná. Otec ho od dětství nutil také ke sportovnímu vyžití, což z duše nenáviděl. Maminka se sice snažila Miloše před přísným otcem chránit, ale v té době neměly manželky doma hlavní slovo. O jeho lásce k divadlu věděla, ale moc nezmohla.

Židovský původ Marty Kopecké se začal řešit už v době, kdy se šeptalo o tom, že má Hitler zálusk na celé Čechy i Moravu. Navíc, kožešiny se staly už jen výsadou těch nejbohatších lidí a hlava rodiny začala být nervózní. Miloš jen sledoval, jak se mění otcův vztah k jeho milované mamince. A to jen kvůli židovskému původu! Jako by si už předem vše plánoval tak, aby se v nebezpečné době, která se blížila, dokázal zachránit.

Citlivý Miloš nemohl nijak matce pomáhat, tak alespoň demonstrativně odešel z učení na kožešníka. Jenže tím matku nezachránil. Ani nemohl.

V roce 1941 dostala obsílku a musela do terezínského ghetta. Možná měla naději přežít, ale tu jí vzal její manžel, když požádal o rozvod. Sám si tak situaci usnadnil, ale jeho žena tak na základě rozvodu putovala do Osvětimi, která byla známá jako jedna z továren na smrt. Otec své rozhodnutí omlouval tím, že to udělal kvůli synovi, aby ho ochránil.

To se mu moc nepovedlo, protože Miloš se nakonec ocitl v nacistickém pracovním táboře v roce 1944. Bylo mu tehdy 22 let. Netušil, že ho čeká život plný slávy, ale i trápení.