Co dnes dělá Anna Slováčková: Jsou boje, které nelze vyhrát, a lidé, kteří jim musí čelit, nemají na vybranou

Životní příběhy, jako je ten její, nejsou moc populární. Ukazují nám, že dobrý původ, vzdělání a úspěch v pracovní sféře nic neznamená a je to jen pozlátko. To, co je nejdůležitější, je zdraví. Fyzické i to duševní, a protože jednou z mála vlastností, kterou je alespoň část lidstva (a doufejme, že ta větší) obdařená, je soucit a lidskost, můžeme takovým lidem být oporou, protože ten skutečný boj si musí prožít sami.

Dětství ve stínu slavných rodičů

Když se Anička měla narodit, byla to velká radost. Pamatuji si, že Dáda přišla tehdy na Vánoce s papírkem, že to bude holčička,

vzpomíná Felix Slováček v pořadu 13. komnata.

Již od základní školy bojovala Anna s pocity méněcennosti. Bulvár pravidelně komentoval její vzhled a váhu, což mělo na její sebevědomí devastující vliv.

V dětství i v pubertě jsem byla baculatá. Bulvár rozebíral to, že nejsem taková ta klasická hezká holčička panenka a že mám kila navíc. Když slyší dítě ze všech stran, že je tlusté a mělo by zhubnout, k ničemu dobrému to samozřejmě nevede,

přiznává Anna.

Rodiče jí sice našli psycholožku, která ji uklidňovala, že s koncem puberty tyto pocity odezní, avšak ani dospívání nepřineslo očekávané zlepšení.

Bylo těžké se rodičům s čímkoliv zavděčit. Cokoliv jsme udělali, našlo se na tom sto chyb,

vzpomíná Anička.

První boj s rakovinou

Ve dvaceti letech si Anna poprvé nahmatala bulku v prsu. Tehdy se ukázalo, že jde o nezhoubný nádor, ale o pár let později přišla drtivá diagnóza – zhoubný nádor v druhém prsu. Anička, která byla zvyklá vyrovnávat se s tlaky okolí sama, najednou začala více komunikovat s rodiči. Oporou jí byli také bratr Felix a především otec.

V nejhorších chvílích mi nejvíce pomohl táta,

přiznává Anna.

Podstoupila operaci a chemoterapie. Práce se pro ni stala způsobem, jak s nemocí bojovat.

Najednou jsem měla z tvorby takovou radost, že mi všechno začalo jít od ruky a já se začala konečně vidět lepšíma očima. Přestala jsem se podceňovat,

 vysvětluje.

Na konci roku 2020 přišla nadějná zpráva – Anna byla prohlášena za zdravou. Tento moment označuje jako své „znovuzrození“.

Druhá rána: rakovina plic

Radost z uzdravení však netrvala dlouho. Po dvou letech začala Anna trpět nočním kašlem. Nebylo to nachlazení. Nakonec se díky důkladnému vyšetření zjistilo, že má metastázy na plicích. Zpočátku léčbu nebrala příliš vážně, protože nerozuměla odborným termínům, které se objevovaly v jejích lékařských zprávách.

Pojem paliativní chemoterapie mi zpočátku nic neříkal. Až když mi lékařka vysvětlila, že bez léčby by mi zbývalo jen několik měsíců života, pochopila jsem, jak vážná je situace,

svěřila se Anna v rozhovoru pro podcast Bellis Pink Talks.

Tento zlomový okamžik jí však dodal sílu bojovat. Od té chvíle se rozhodla, že bude každý den využívat naplno a žít tak, aby byla šťastná.

Smíření a inspirace pro ostatní

Když tady prožiju rok a půl více než dosavadních devětadvacet let, budu strašně vděčná,

řekla Anna v jednom rozhovoru.

Anna Julie Slováčková je živým důkazem, že i v nejtěžších chvílích lze najít sílu, smysl a radost ze života. Nakonec, není moc na výběr...