Diskuze

Anna se v dětství a dospívání potýkala s pocity méněcennosti, které pramenily z bulvárních komentářů k jejímu vzhledu a váze. Také pro ni bylo těžké zavděčit se rodičům, což mělo negativní dopad na její sebevědomí.

Poprvé si bulku v prsu nahmatala ve dvaceti letech, tehdy nezhoubnou. O pár let později jí byl diagnostikován zhoubný nádor v druhém prsu. V boji s nemocí jí pomohla práce, která jí přinášela radost a zlepšila její sebevědomí, a také podpora rodiny, zejména otce.

Zpočátku nerozuměla vážnosti situace, neboť jí nic neříkaly odborné termíny jako paliativní chemoterapie. Až když jí lékařka vysvětlila, že bez léčby jí zbývá jen několik měsíců života, pochopila závažnost a rozhodla se naplno bojovat a žít každý den šťastně.

Anna se rozhodla zvolit si terapii sdílením a o své trápení se podělit s veřejností. Práce se pro ni stala způsobem, jak s nemocí bojovat, přinášela jí radost a pomohla jí přestat se podceňovat a vidět se lepšíma očima.

Anna se rozhodla využívat každý den naplno a žít tak, aby byla šťastná. Vyjádřila vděčnost za každý den navíc a stala se inspirací pro ostatní, jak najít sílu a radost ze života i v nejtěžších chvílích.